Novoroční vyznání 2021

Západní civilizaci je předvídáno ledasco – sebedestrukce, úpadek a dokonce smrt. Tancujeme opravdu na palubě Titaniku? Co ukázal covid? A co z toho nás čeká v Novém roce 2021?  

Blížící se katastrofu mnozí přehání, jiní krizové příznaky vidět nechtějí. Vyrojila se spousta falešných proroků. S pandemií covidu přichází mnoho názorů. Od katastrofických scénářů po optimistická očekávání jakéhosi „poznání“ nebo „vzkříšení“. Naši státní představitelé nás vyzývají v Novém roce k vstřícnosti a sjednocení. Sjednotit se můžeme na nějaké jednotící ideji, která však není k disposici. Musíme tedy nejprve tu jednotící ideu hledat a to lidi ještě více rozdělí. V minulosti jsme byli vždy sjednoceni na principu národního humanismu. Je otázka, zda jsme schopni se k němu vrátit.

Co ukázal covid?

  Kdyby pandemie covid 19 přišla ve středověku, vůbec by to nebylo považováno za nebezpečí, s morem to srovnávat vůbec nelze. Staří lidé by někteří zemřeli, což by se považovalo za přirozené, mladí by to prodělali, někdo tíže, někdo bez následků, dětem by se nic nestalo. Problém by byl jen v době sklizně, když by zrovna více lidí onemocnělo. Jakápak pandemie? Ale dnes je to jinak, ukazuje se, jak jsme zranitelní a jak každý závan obtíží nás položí. Máme na krku vyspělou ekonomiku. Když několik dní lidé nechodí do práce, tak se nestihnou zakázky v termínu, platí se penále a podnik potácející se v dluzích to ho může položit. Nutnost karantény i nenakažených osob to násobí. Když měsíc lidé nepřijdou do hospody, tak je to na krach. Jen málo podnikatelů ve službách má nějaké rezervy, všichni spoléhají na stálý odbyt, snesou jen snad nějaké výkyvy. Stát spoléhá na soukromníky, ti si myslí, že je stát musí zachraňovat. Nikdo nemá rezervy, ani materiálové ani finanční. Někdejší potravinové rezervy se vytratily, socialistická sila plná obilí zmizela. Když nejsou peníze, tak se půjčí. Vždy se najde někdo, kdo půjčí a kdo prodá. Až do té doby, než se ukáže, že neprodá. Třeba najednou nejsou respirátory, ventilátory a kyslíkové bomby. Najednou je nikdo nemá nazbyt, jenom Čína. Ale lze kupovat od nedodržovatelů lidských práv? Někteří nás budou navádět, abychom od nich nevzali ani kůrku chleba. Bude snad stále jakási mezinárodní důvěra i v ty, kteří zrovna nevyznávají stejné hodnoty jako my? Nechopí se moci nějací fanatici a nerozbourají zbytek globálního obchodu? Může být stávající globální svět trvalý? 

  Někteří tvrdí, že svět už je ovládaný nějakými démony, kteří nás pomocí vakcíny chtějí zlikvidovat nebo poškodit. Zodpovědnější ovšem vidí, že bez vakcíny nás covid zničí, totiž ne přímo nás (většina to prodělá lehce), ale hospodářství. Ti zase by chtěli hned všechny proočkovat, aby se prostě covid úplně odstranil. To by ovšem museli udělat všechny země a důsledně většina lidí.

  Skeptici a konspirátoři, které možná považujeme za blázny, jsou nutní, tak jako veškerá opozice v demokratické a svobodné zemi. Upozorňují nás na opatrnost. Vakcína je narychlo vyrobená, jen krátkodobě vyzkoušená a může mít nepředvídatelné dlouhodobě se projevující vedlejší účinky. Třeba neplodnost. Takže zdravý selský rozum do hrsti. Mladí, kteří jsou minimálně ohroženi, by si měli promyslet, jestli není lepší riskovat, že covid prodělají. Jenže jsou tu nejen sociální konstruktivisté v rouše odborníků, kteří chtějí absolutní odolnost, ale i zisky farmaceutických společností mající dlouhé prsty skrze EU k naší vládě. Ta prý už objednala 15 milionů vakcín. Co s tím bude proboha dělat? Tím nechci zpochybňovat vakcinaci pro ohrožené skupiny.

Svět na provázku (globalizace a akcelerismus)

  Je zapotřebí stále čerpat. Čerpat a čerpat, dokud to jde. A rozdávat, aby politická reprezentace byla znovu zvolena. Čerpá se ze zdrojů, které nejsou. Vylovují se moře, hrozí vypasení savan. Tropické pralesy se hrozivě zmenšují. A odpady se vyplavují do moře, kde se jimi dusí velryby. Půda se vyčerpává, humus už neobsahuje, umělá hnojiva se rozpustí a bez problému projdou do spodních vod zároveň s vodou, která se v půdě nezadrží, po několika dnech je půda suchá. Soukromníkům se nedá nic nařizovat, státy s tím nic nenadělají, nemají dostatek pravomocí. Konečně, když chybí peníze, stát má ještě možnost si půjčovat donekonečna a potom udělat tzv. kvantitativní uvolňování, to znamená peníze natisknout a dát do oběhu. Jak dlouho je možno to dělat, vidíme v Řecku.

  Další zdroj, který není, je rodina. Rodina je zatěžující, děti jsou drahé, rodiče mají omezenou pracovní schopnost. Společnost, která ženu úplně osvobodila, přece najednou neřekne, že by ženy měly být doma, rodit a vychovávat děti. To si nedovolí ani ve snu. Co by na to řekli soudruzi? Muži děti neporodí, aby byla genderová rovnost. Co s tím?  Reprodukce obyvatel se stala obtíží na cestě k osvobození ženy od nelukrativních a nedostatečně „smysluplných“ prací. Když nejsou děti nebo je jich málo, nejsou problémy s penězi, bytem, prací přesčas, kreativitou a flexibilitou. Potom je i vysoká životní úroveň, mladí lidé mohou jezdit do Himaláje na rafty a skákat jumping. To je tanec na palubě Titaniku.

  Globalizace je v křeči. Trump první vystoupil jako prorok lokalizace: Nekupovat z Číny, ale vyrábět v Americe. Dobře se to poslouchá, ale jak vidět, neuspěl. Přesto se stále mluví o potravinové soběstačnosti apod. Jak vidět, není to tak snadné. Ale jednou to být musí, nejen z hlediska bezpečnosti, ale přece nelze dovážet hračky z Číny! Doprava nebude stále levná ani z hlediska ekologie. Výroba se musí vrátit domů. Ale jak to udělat, když se to nepodařilo ani Trumpovi?

  Boj velmocí o zdroje a trhy začíná. Jakápak globalizace, když jde o peníze! Otevřený svět, volný obchod každého s každým bez ohledu na vnitřní uspořádání státu, volný pohyb lidí, zboží a peněz, to všechno končí. Evropa přece nesmí odebírat plyn od diktátorské země. Ti praví demokraté jsou jinde a plyn se musí odebírat od nich, byť je jeho výroba třikrát dražší. Trubky z Ruska se nesmí dokončit. Ale jak takové jednání zdůvodnit? Nabízí se získání lidí nějakou ideologickou doktrínou, třeba tzv. lidskými právy, právy menšin nebo tím, co se nazývá neomarxismus. Tak vzniká vymyšlený a napohled nesmyslný ideologický boj končící nutně ideologickou totalitou a cenzurou. Vznikají bloky, které se do sebe uzavírají, již nejsou na sobě závislé hospodářsky a mohou tedy zahájit horkou válku.

  Dokud plyn odebíráme z Ruska, víme, že rozvrat v Rusku si nemůžeme dovolit, také Rusové vědí, že by rozvrat u nás mohl vést k přerušení dodávek plynu, obě strany si nemohou dovolit rozvrat té druhé. Zbývá jen poštěkávání. Globální obchod a přirozená konkurence je mír.
 

Totalita jako řešení

  A potom jsou tu fake news. Všichni ti, kteří nepapouškují politicky korektní názory, jsou jaksi fake. Ale co je nepravda a co je pravda? Pravda to na čele napsané nemá a zjišťovat reálný podklad je obtížné, někdy i nemožné. V mediálním prostoru se pohybují všechny druhy vyjádření (pravda i nepravda, korektní i nekorektní), není rozdíl mezi internetem a „kamennými medii“. Internet je jen nástroj, lidské myšlení je stále stejné.

  Když bylo po komunistickém převratu v r. 1948, najednou se cosi změnilo. Odebírali jsme tenkrát časopis Vpřed. Tam byly příběhy amerických vojáků, našich letců v Anglii, americké výpravy do amazonského pralesa. Prostřílený welington s českou posádkou se vracel z akce v Německu a napětí, jestli doletí, se stupňovalo, už byli nad kanálem a viděli Anglii. Nikdy jsme se nedozvěděli, jestli doletěli, v příštím čísle byly jakési hlouposti, ale tento příběh ne. Zasáhli už komunisté, prý je to buržoasní propaganda. Časopisy a noviny začaly mluvit jako marťané, nebylo jim rozumět. Samozřejmé věci se staly nepravdou. Západní odbojáři začali být pronásledovaní a další lidé s nimi. Svět naruby. Boj proti nacismu nebyl hlavní hodnotou. Hlavní hodnotou se stal dělník. Nedávalo to smysl. Pitomosti, které se nesměly kritizovat.

  Dnes nastupují marťané opět. Říkají věci z jiného světa. Co byla pravda, se stává lží. Dítě by si mělo v pěti letech vybrat sexuální identitu, jakoby ji nemělo vrozenou. Volit ve volbách by měli šestnáctileté děti, poté co si šňupnou marihuany a projdou školením vymývajícím mozky. Ale starci by to měli mít zakázáno, protože jejich mozek se už nevymyje. Národ je prý konstrukt intelektuálů devatenáctého století a proto může zaniknout. Konečně správný marťan už ho neuznává. Když není národ hodnotou, je přece nepřístojné a nekorektní jej bránit třeba proti migraci. Rodina je konstrukt starého řádu a měla by zaniknout. Kdo se bude potom starat o děti a budou vůbec nějaké? Ale s těmi marťani nepočítají. Kdyby se nereprodukovali marťané tak by to konečně nevadilo, ale oni to chtějí od druhých.

  Ale, jak zjistit fake news, nepravdy a šíření nenávisti? Kdysi v televizi to Ondřej Neff připodobnil asi takto (volně zpracováno): „Dejme tomu, že budeme chtít zabránit nástupu do tramvaje tomu, kdo páchne. Na pohled je to jednoduché. Prostě k němu přičichneme a zjistíme to. Ve skutečnosti je to neuvěřitelně problematické. U každých dveří musí být čichač. Ten stanoví, zde pasažér páchne nebo ne. Potom rozhodne, zda ho do tramvaje pustí. To znamená zaměstnat neuvěřitelné množství čichačů a dát jim do rukou pravomoci. Potom nastanou stížnosti. Soudy budou zavaleny stížnostmi na diskriminaci, že on přece nepáchl, ale nebyl do tramvaje vpuštěn. Neustálé stížnosti od cestujících, že byl zapáchající do tramvaje vpuštěn. Potom budou podána trestní oznámení na korupci čichačů.....“ Takový případ shodně nastává ve zjišťování, jestli je něco fake news a má to být uveřejněno, nebo ne. Snaha o dokonalost v lidsky nedokonalém lidském světě je cesta do pekel. Ve svobodné společnosti vždy bude někdo, kdo smrdí, kdo lže na internetu a v politice, vždy budou fake news a vždy budeme muset argumentovat. Nutí nás to hledat pravdu. To je pozitivum svobodné společnosti. Masaryk to řekl jednoznačně: „Demokracie je diskuse“, tedy to není cenzura nějakých čichačů.

  Pořady pana Moravce na ČT vypadají, jakoby pan Moravec a jeho vybraní hosté se nikdy nemýlili, měli vždy pravdu, fake news říkají vždy ti druzí. První krok k totalitě je diskuse o někom bez něho. To připomíná pavlačové klepny, ale není to tak neškodné. Komunisté se také nenamáhali vysvětlováním, co to je vlastně buržoasní názor. Mohlo to být cokoliv. Do diskusí nějaké apologety opozice nebrali jako Moravec. Nedozvěděli jsme se tedy, kdo je vlastně buržoa, tak jako se nedozvíme od pana Moravce, co je to fake news a kdo jej šíří, protože se v pořadu neukáže a vedou se jen odsudky, ne diskuse. Masarykova demokracie vyžadující diskusi to už tedy není, je to tzv. liberální demokracie, která už je vládou marťanů.

  O tom, co je korektní říkat a co ne, rozhodoval a bude rozhodovat vždy nějaký čichač, neomylný služebník totality. Takoví už existují na facebooku  dalších aplikacích, aby zjistili, co je nenávistný projev a co ne. Už s tím má mnoho lidí zkušenosti. Jsme v novém roce 1948, na jeho začátku, převrat se připravuje.

  Je jen na nás, jestli dovolíme v podzimních volbách nástup marťanů a čichačů, mnohdy se skrývajících za krásné názvy se slovem demokracie (demokratický blok, milion chvilek pro demokracii), neboť i komunisté měli přece lidovou demokracii. Zachovat svobodu slova je podstatné. A také zda se nezařadíme jako užiteční hlupáci do nějaké obchodní války v zájmu druhých. Jestli se to podaří, rozhodnou občané.