Blížil se svátek nekvašených chlebů, velikonoce. Velekněží a zákoníci přemýšleli, jak by ho zahubili; báli se však lidu. (Lukáš 22,1+2)
Jeruzalém byl v těch dnech plný poutníků, kteří přicházeli v tom nejlepším oblečení, které měli. Těšili se na svátky a na to vše, co s nimi bylo spojeno. Zvláště ti, kteří přišli poprvé, byli plni očekávání a s obdivem hleděli na krásně vyzdobený chrám.
Lukáš se ale zastavuje u jednání velekněží a zákoníků. Lisé, kteří měli nejvíc dbát na svou osobní přípravu, protože mnozí z nich byli aktéry bohoslužeb a obřadů, mají úplně jiné starosti. Místo přípravy na velký svátek plánují tito duchovní vůdci vraždu. Kdyby se nebáli lidu a povstání, zabili by Ježíše nejraději hned.
Přemýšlím nad tím, kde se v nich vzalo tolik nenávisti. Vždyť tito lidé znali zákon, který říká, že mám z celého srdce milovat Boha a svého bližního mám mít rád stejně jako sebe. Jak je možné, že plánují vraždu muže, který nic zlého neudělal?
Docházím k závěru, že na počátku jejich nenávisti byla závist. Lidé měli Ježíše raději než je. Zatímco při jejich kázání usínali a dávali najevo, že je nudí, za Ježíšem dokázali cestovat i několik dnů, jen aby ho slyšeli. Je to podobné tomu, co prožíval král Saul. Když zjistil, že lidé obdivují více Davida než jeho, také začal plánovat jeho vraždu a pokoušel se ho zabít.
Moudrý král Šalomoun napsal, že „závist je hnilobou kostí“ (Přísloví 14,30). Moudrý člověk si má proto dávat pozor, co cítí vůči lidem, kteří ho v něčem převyšují. Pokud dám ve svém srdci prostor závisti, mohu na tom být brzy stejně jako židovští duchovní, kteří plánovali vraždu Mesiáše.
(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)
