Tu se od něho Herodes se svými vojáky pohrdavě odvrátil, vysmál se mu, dal ho obléci ve slavnostní šat a poslal ho zase k Pilátovi. Toho dne se Herodes a Pilát stali přáteli; před tím totiž bylo mezi nimi nepřátelství. (L,23,11)
Důvody k přátelství mohou být různé. Znám lidi, které spřátelilo fandění stejnému klubu. Scházejí se nejen na stadionu, ale také pak spolu buď oslavují vítězství nebo zapíjejí žal, když jejich mužstvo prohraje.
Vzpomínám na dobu, kdy u nás vládla jedna strana. Měl jsem tehdy kamarády, se kterými nás spojoval hlavně odpor k myšlence komunismu a socialismu. Jakmile ale padla železná opona a s ní i společný nepřítel, naše „přátelství“ skončilo také.
Lukáš píše, že se vládcové Judee a Galilee neměli rádi. Dlouho mezi nimi panovalo nepřátelství. Vše se změnilo v den, kdy po nich Židé požadovali, aby odsoudili Ježíše. Oba dva zjistili, že Ježíš je nevinný, a nenašli žádný důvod pro jeho smrt. Společně podlehli i tlaku Židů a dali přednost přízni velekněží a starších před spravedlivým procesem s Ježíšem.
Přestože Herodesa a Piláta „spřátelil“ jejich stejný vztah k Ježíši, ke spasení jim to nepomohlo, protože ho odmítli přijmout jako Mesiáše, který jim může odpustit jejich hříchy a udělit jim občanství ve svém nebeském království.
Něco podobného se může stát i nám. Můžeme chodit do kostela, mít v církvi spoustu přátel a třeba o Ježíši i kázat, pokud to vše ale nebude vycházet z našeho osobního přátelství s Ježíšem, nebude nám to vzhledem k věčnosti k ničemu, stejně jako se to stalo Herodesovi a Pilátovi. Nebyla by to škoda?
(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)
