Jsou chvíle, kdy si připadám silný a mám pocit, že nikoho nepotřebuji, protože si vystačím sám. Pak se něco změní, někdy ani pořádně nevím co, a najednou jsem rád, když se někoho můžu chytit za ruku.
Podobný zvrat ve svém životě zřejmě prožil i David, když napsal 22. žalm:
"Bože jediný, tys mně dal život,
v náruči mé matky bezpečně mne uložil.
Na tobě závisím od svého zrození
a nikdy jsi nepřestal být mým Bohem.
Nenech mne tedy nyní samotného,
když přichází utrpení a nemám pomocníka." (Žalm 22,10-12)
Vzpomínám na návštěvu u staré paní, která věděla, že brzy zemře. Chodila do mého sboru a tak jsme si tykali, přestože jsem mohl být její vnuk. Jel jsem tehdy okolo domečku, ve kterém bydlela a tak jsem se na chvíli zastavil. Pozvala mne dál, uvařila čaj a vytáhla pár koláčů. Povídali jsme si a pak najednou říká: "Vlastíku, můžeš mne na chvíli obejmout? Já se bojím!"
Ano, někdy si připadám silný a mám pocit, že není nikdo, kdo by mne porazil. Pak se něco zvrtne a i já se najednou bojím. Prožívám pocity, které David vystihl slovy:
"Nepřátelé se valí jako silní býkové,
jako lidožraví lvi se na mne sápají.
Mé tělo se roztéká jako voda,
mé srdce taje jako vosk v žáru,
kosti se uvolňují jedna od druhé.
Má síla vyprahla jak pohozený střep,(
jazyk mám suchý, přilepil se k patru,
co nevidět je ze mne jen suchý, mrtvý prach." (Žalm 22,13-16)
Občas se mi stává, že vidím budoucnost tak černě, že mám pocit, že vlastně žádnou budoucnost nemám. Modlím se, ale mám pocit, že mé modlitby nedoletí ani ke stropu. A tak se dál trápím:
"Kati mne obklíčili jako smečka vlků,
ruce a nohy mi hřeby probili.(
Není v mém těle kosti, která by nebolela,
jim je to podívaná, náramná zábava.
Moje šaty si dělí na kusy,
jako ti lupiči losují o kořist." (Žalm 22,17-19)
Je zajímavé, že něco podobného prožíval ve svém zápase na kříži i Ježíš. Také se cítil opuštěn nebesy. Slova 19. verše dokonce vzpomínají evangelisté jako jedno z proroctví, které ukazuje, co vše musí Mesiáš vytrpět, aby nám zajistil vysvobození od věčné záhuby a mohl nám nabídnout život ve svém království.
David, přestože má pocit, že ho Bůh opustil, prosí:
"Zůstaň teď, Bože, blízko po mém boku,
dej, prosím, sílu tohle vydržet." (Žalm 22,20)
Je zvláštní, jaké způsoby Bůh používá, aby nám dal najevo, že jde s námi, i když se cítíme osaměle. Mne v poslední době mnohokrát povzbudily sms a maily od různých lidí. Je to zvláštní, jak to Bůh dokáže zařídit, že mi taková zpráva přijde právě ve chvíli, kdy to potřebuji. Modlím se, abych občas podobně mohl Bohu posloužit i já. Abych se někomu, kdo to bude právě potřebovat, stal důkazem, že Bůh slyší jeho modlitby a jde po jeho boku.
