„Já bych tu lůzu už příště volit nenechal!“ Tahle slova jsem zaslechl v šalině. Dva studenti filozofie právě cestou ze zkoušky hodnotili volby prezidenta. A já si řekl: "A vida, elitu už máme i v Brně!"
Podobných vyjádření na adresu voličů Miloše Zemana je plný internet. Ne každý to ale řekne tak na plnou hubu, jako onen student. Podle průzkumů měl Miloš Zeman mezi svými voliči více lidí z vesnic a malých měst než Jiří Drahoš. Podobné je to i se vzděláním a stářím voličů. To nezpochybňuji. Problém vidím v tom, když různí politologové z těchto voličů dělají „nesvéprávnou lůzu“.
Pokud Miloš Zeman zvládne se svým zdravím celé volební období, a pokud se toho dožiju i já, bude mi při volbě příštího prezidenta 65 let. Ocitnu se tak v postavení, které i mne zařadí mezi ty "nesvéprávné a zmanipulované".
Jak to? Budu starobní důchodce, nejspíš budu bydlet na vesnici, a co hůř, bude to daleko od Prahy, někde na konci světa na jihu Moravy. Mám sice vysokou školu, ale jsem jenom inženýr. Budu tak vyloučen ze skupiny lidí, kteří sama sebe pasovali na elitu národa.
A tak si říkám, zda mi vůbec dovolí volit. Nebylo by pro ně lepší se vrátit k tomu, co už tu jednou bylo? Nebudou potřeba žádné volební lístky. Stačil by jen jeden, na který by nám vybrali své kandidáty, nebo nejlépe sebe. Nakonec, kdo jiný by nám mohl vládnout lépe, než oni sami?
Stále dokola čtu, že Miloš Zeman rozděluje národ. Jenže, nedělí ho ještě více komentáře, které ze starších a méně vzdělaných lidí, žijících mimo Prahu, dělají občany nižší kategorie?
Proč o tom píšu? Jako dítě kazatele jsem si v době totality užil své. Už v první třídě nám pan ředitel dělal přednášku o tom, že v Boha věří jen lidé bez vzdělání a hlavně ti staří, co už nejsou schopni budovat lepší zítřky. Byla to doba, kdy ideální důchodce byl mrtvý důchodce, kterému už nemusel být vyplácen důchod. Když naslouchám různým komentářům, tak mám pocit, že se doba vůbec nezměnila.
To, že je někdo méně vzdělaný a starý, není důvod k tomu, aby byl urážen. Mládí je krásné, ale nemělo by zapomínat, že většinu toho, co máme, máme právě díky těm obyčejným, prostým a dnes už i starým lidem. Ti to udělali svýma rukama a další staří, a možná už i mrtví, to zase vymysleli.
Je možné, že „elity“ plánují takovou úpravu demokracie, aby příště už „lůza“ nemohla rozhodovat. Při poslouchání názorů různých politologů a filozofů bych se tomu nedivil. Možná i proto mi vůbec nebude vadit, když se za pár roků svým věkem a místem bydliště dostanu mezi „lůzu“. Věřím totiž, že zkušenosti, které přináší život, vedou člověka k ostražitosti. A národ potřebuje i ty ostražité.
Můj děda mi kdysi říkal: „Synku, po válce jsem byl mladý a blbý. Naletěl jsem na rudou propagandu. Kdybych měl tehdy ty zkušenosti, co dnes, nikdy bych je nevolil!“ Od té doby vím, že vše nové a každá změna v historii nemusí být k lepšímu. Vím to nejen díky dědovi, ale i z vlastních a někdy i hodně bolestných zkušeností.
Pokud je vám myšlení našich „elit“ blízké a máte dojem, že staří a méně vzdělaní do toho nemají co kecat, zkuste chvíli popřemýšlet o vzkazu, který jsem četl na jednom hřbitově: „To co jste vy, byli jsme i my. To, co jsme my, budete i vy!“
Uvažujme o tom, k čemu nás vedou lidé, co sami sebe pasovali do role „elity národa“ a všechny ostatní považují za „lůzu“. Historie nás učí, že národ, který si neváží generací svých otců a předků, nemá budoucnost. Chci věřit, že to nebude i náš případ.
