Ráno jsem sedl na kolo a jel do obchodu na čerstvé rohlíky. Cestou jsem projížděl okolo altánku, kde po ránu snídávají bezdomovci své krabicové víno. Tentokrát se z altánu ozývala melodie písně "Ta slepička kropenatá", kterou hrál jeden z nich na foukací harmoniku.
Po chvíli jsem se vracel a slyšel tu samou melodii. Vlastně to byl jen refrén téhle lidové písničky. Na lavičce v altánku jich sedělo šest. Jeden hrál na harmoniku, čtyři další si podupávali do rytmu a jeden se pokoušel zpívat. Vždy v polovině refrénu se z jeho úst ozvalo "caryja tam". To bylo vše. Na nic víc si jeho mozek nebyl schopen vzpomenout.
Proč o tom píšu? Ti kluci v tom altánku byli všichni podstatně mladší než já. Jejich smysl života se zúžil jen na to, aby si každý den mohli koupit trochu krabicového vína a v popelnici našli něco na zub. Přitom by mohli mít práci, rodinu, koníčky...
U nás ve Frýdku je několik organizací, které se snaží těmto lidem pomáhat. Bezdomovci přivítají, když se mohou převléct do čistého oblečení a někteří se i rádi okoupou nebo osprchují. Většina z nich odmítá bydlení v azylových domech, kde by museli dodržovat nějaká pravidla.
Kamarád, který má v náplni práce rozhovory s bezdomovci, říká, že většina z nich spadla na dno díky tomu, že začala své problémy řešit alkoholem, případně drogami. Na začátku bylo třeba propuštění z práce, rozvod nebo úmrtí někoho blízkého. Pak přišlo utápění žalu v alkoholu, dluhy, exekuce a nakonec ulice.
Spousta lidí bezdomovce odsuzuje. Mnohokrát jsem slyšel: "To se mi nemůže stát!" Může. Mezi bezdomovci jsou s vědeckými tituly. Četl jsem i příběh českého olympijského vítěze, který skončil na ulici.
Když jsem poslouchal zpěv bezdomovce, který možná ještě neměl ani třicet a už měl tak propitý mozek, že si nebyl schopen vzpomenout víc, než na dvě slova ze známé písničky, říkal jsem si, že bych takhle nechtěl skončit.
Většinou pomáháme my bezdomovcům. Ale svým způsobem mohou bezdomovci pomáhat i nám. Mohou být výstražným příkladem toho, jak je nebezpečné řešit problémy alkoholem. Drogou, která má každý rok na svědomí miliony lidských životů, ale my se stále tváříme, že problém není v alkoholu, ale v těch, kdo nezvládnou jeho pití. A říkáme si: "Já to mám pod kontrolou, mně se to nemůže stát."
Král Šalamoun ve své sbírce přísloví napsal: "Komu zbude "Ach" a komu "Běda"? Komu sváry? Komu plané řeči? Komu zbytečné modřiny? Komu zkalený zrak? Těm, kdo se zdržují u vína, kdo chodí okoušet kořeněný nápoj.
Nehleď na víno, jak se rdí, jak jiskří v poháru. Vklouzne hladce a nakonec uštkne jako had a štípne jako zmije. Tvé oči budou hledět na nepřístojnosti, z tvého srdce budou vycházet proradné řeči.
Bude ti, jako bys ležel v srdci moře, jako bys ležel s rozbitou hlavou. "Zbili mě a nic mě nebolí, ztloukli mě a nevím o tom. Až procitnu, vyhledám to zas a zase." (Přísloví 23,29-35)
