Z Antiochie se Pavel se svými pomocníky vydává, tentokrát po souši, do Malé Asie. Krátce se zastaví v Tarsu, kde se narodil, aby pozdravil své příbuzné. Pak pokračuje přes Derbe, Lystru a Ikonium do Antiochie v Pisidii. Všude se Pavel snaží posilovat víru bratrů a sester ve sborech, které založil během své první mise.
Nakonec, přes Laodikeu, dorazí až do Ezezu, kde má v plánu zůstat delší dobu. Hned první den navštíví dům, ve kterém bydlí jeho přátelé Akvila a Priscila. Ti mu nadšeně vyprávějí o setkání s Apollem, který do Efezu přišel několik dnů poté, co se s nimi Pavel rozloučil při své cestě do Jeruzaléma.
Pavel pozorně naslouchá, co Priscila vypráví: "Apollos přišel, aby zde, mezi efezskými Židy, kázal o pokání. Je to vynikající řečník a tak se na jeho kázání v synagóze scházelo stále více místních Židů. Po jednom takovém kázání jsme se s ním seznámili i my. Počkali jsme, až skončí a pak jsme mu položili otázku, co ví o Ježíši, který je tím dlouho očekávaným Mesiášem. Bylo to něco, co Apollos neznal. Prosil nás, abychom mu vše vyložili."
Po krátké odmlce pokračuje Priscila ve svém vyprávění: "Nakonec Apollos uvěřil, že Ježíš je zaslíbený Mesiáš. Několik dalších dnů jsme mu důkladně vysvětlovali Kristovo evangelium. Apollos se pak na pokyn Ducha svatého rozhodl vydat na misijní cestu do Řecka. Všichni jsme ho v jeho rozhodnutí povzbuzovali a náš sbor ho vybavil i doporučujícím dopisem."
Ve chvíli, kdy se zdá, že Priscila končí své vyprávění, se na Pavla obrací Akvila s otázkou: "Zkus hádat, kde je Apollos právě teď. Co myslíš?" Pavel říká, že nemá ani ponětí, kde by mohl být. "Nebudeš tomu asi věřit, ale Apollos působí v Korintu. Modlíme se za něj, aby ho Ježíš chránil a dával mu vždy to správné slovo." Pavel se pak s přáteli modlí nejen za Apolla, ale i za další křesťany, na které tak rád vzpomíná.
Druhý den se Pavel seznamuje se skupinou dvanácti mužů, kteří si říkají učedníci. Podobně jako Apollos, i oni jsou bývalými učedníky Jana Křtitele. Pavlovi je sympatická jejich snaha šířit poznání, které mají. V rozhovoru zjišťuje, že tito muži ještě nikdy neslyšeli o díle Ducha svatého.
"Přijali jste Ducha svatého?" ptá se. Dvanáct mužů se na něj trochu nechápavě dívá a pak jeden z nich říká: "Jak bychom mohli přijat něco, o čem jsme ještě nikdy nic neslyšel?!" Teď se zase chvíli dívá nechápavě Pavel: "Kdo vás vlastně křtil?" Hrdě odpovídají: "Byli jsme pokřtěni samotným Janem Křtitelem!"
Pavel se ptá znovu: "Chcete, abych vám vyprávěl o Duchu svatém?" Muži souhlasně přikyvují a Pavel vypráví o Ježíši, kterého nechali Židé ukřižovat. Poví také celou historii Ježíšova zmrtvýchvstání i nanebevstoupení. V samotném závěru své promluvy hovoří o tom, jak Duch svatý na konci svátku Letnic sestoupil na apoštoly.
Všech dvanáct mladých mužů pak prosí Pavla, aby je pokřtil. Po křtu se Pavel modlí za své nové bratry a prosí Ježíše, aby je pro jejich další službu obdaroval Duchem svatým. Když zazní Pavlovo "amen", na všechny pokřtěné bratry sestupuje Duch svatý. Dostávají od něj schopnost mluvit jazyky jiných národů a prorokovat. Brzy nato začínají pracovat jako misionáři v Efezu na území Malé Asie.
Další tři měsíce Pavel využívá možnost, kterou mu nabídli Židé, se kterými se seznámil při své první návštěvě Efezu. Každý den může kázat v místní synagóze. Jak to měl ve zvyku, začíná od Mojžíše a pak každý den postupně přidává nové biblické argumenty o tom, že zaslíbený Mesiáš už musel přijít.
Židé mu zpočátku nadšeně naslouchají. Když ve svém výkladu Písem dochází až k tomu, že tím Mesiášem je ukřižovaný Ježíš z Nazaréta, začínají se s ním hádat a někteří ho dokonce sprostě uráží a zesměšňují.
Pavel vidí, že dál už tu v synagóze nemá smysl pokračovat a tak zve všechny, kteří chtějí pokračovat ve studiu Písem, aby se spolu s ním přemístili do přednáškové síně místního filozofa Tyrana, který Pavlovi nabídl, že tyto prostory může využívat každý den.
Pavel zde pak přednáší celé dva roky. Díky této možnosti snad v Efezu a jeho okolí nebyl nikdo, kdo by neslyšel evangelium o záchraně, kterou každému z nás nabízí Ježíš Kristus.
