Oni přijeli a naplnili rybami obě lodi, že se až potápěly. ... Přirazili s loďmi k zemi, všechno tam nechali a šli za ním. (Lukáš 5,7+11)
V příběhu, který se odehrál na břehu Genezaretského jezera nastal dramatický zlom. Ještě před chvílí se rybáři radovali ze svého velkého úlovku. Představovali si, kolik peněz utrží. Možná už plánovali, jak naloží s výdělkem.
Jenže, pak se Petr na břehu podíval Ježíši do očí a když si uvědomil, že před nám stojí Mesiáš, zapomíná na loď plnou ulovených ryb. Padá před Ježíšem a vyznává svou hříšnost.
Často jsem si při čtení těchto řádků kladl otázku, proč tito rybáři opustili své lodě a šli za Ježíšem? Byla v tom z jejich strany vypočítavost? „Pokud je to Mesiášů“, mohli si říci, „pak až se stane králem, určitě nezapomene na ty, kteří ho podpořili hned zkraje jeho politické kariéry!“ Možné se jen domnívali, že je naučí, jak rozpoznat, kde se dá ve dne ulovit spoustu ryb.
Text nám nedává odpověď, proč šli za Ježíšem. Ono to vlastně není důležité. Podstatné je, že toto setkání s Mesiášem nastartovalo novou etapu jejich života, která postupně měnila jejich životní priority.
Ježíš totéž dělá i se mnou. I mně postupně mění mé pořadí hodnot. A nedělá to jen se mnou. Znám spoustu dalších křesťanů, kteří se vzdali skvěle rozjeté kariéry jen proto, že odmítli jít proti svému svědomí a proti svým zásadám, které jim přinesla jejich víra.
Na konci svého života lidé poznávají, kolik času zbytečně ztratili honbou za bohatstvím. Ježíš mi toto poznání nabízí už teď. Nabízí mi vztah, který neukončí ani má smrt, a přetrvá věky.
(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)
