První pokus o prokletí Izraele se nezdařil. Hospodin Bileámovi nedovolil, aby na adresu Izraele pronesl slova zlořečenství. Místo kletby z jeho úst vychází jen žehnání. Tím moábského krále ani trochu nepotěšil.
Druhý pokus
Balák pak odvádí svého hosta na jiné místo. Usoudil, že bude lepší, když Bileám uvidí Izrael z místa, odkud nebude vypadat tak nebezpečně. Nakonec přichází na další posvátné návrší.
Moábci znovu staví sedm oltářů pro Hospodina a obětují mu sedm býků a sedm beranů. Bileám opět odchází na místo, kde je sám. Dívá se na tábor nic netušících Židů a najednou mu Bůh znovu ukazuje to, co už jednou viděl na předchozím místě: "Bileám spatřil rozmach a blahobyt pravého Božího Izraele až do konce času, zvláštní přízeň Nejvyššího, která provází ty, kdo ho milují a bojí se ho. Viděl, jak je podpírá Boží paže, když vstupují do temného údolí stínu smrti. A spatřil je, jak vycházejí ze svých hrobů, korunováni slávou, ctí a nesmrtelností...(8)
Hospodin v té chvíli Bileámovi odkrývá budoucnost svého národa i celého světa. Bojuje o srdce muže, který mu kdysi sloužil. Ukazuje mu něco, co předčí všechny poklady světa.
Bileám se vrací k Balákovi a ve svém nitru bojuje vlastní boj. Říká si: "Neměl bych se raději odejít domů? Vždyť všechny moábské poklady nejsou nic proti tomu, co mi nabízí Hospodin!"
Balák se ptá, zda Hospodin přijal jeho oběť a jestli konečně prokleje Izrael. Bileám odpovídá: "Nuže, slyš, Baláku! Pozorně mi naslouchej, Sipórův synu!
Bůh není člověk, aby lhal, ani lidský syn, aby litoval. Zdali řekne, a neučiní, promluví, a nedodrží?
Hle, dostal jsem úkol žehnat. On dal požehnání a já to nezvrátím. Nehledí na kouzla proti Jákobovi, nedbá těch, kdo přejí bídu Izraeli. Hospodin, jeho Bůh, je s ním, hlaholí to v něm královským holdem.
Bůh, který jej vyvedl z Egypta, je mu jako rohy jednorožců. Proti Jákobovi není zaklínadla, proti Izraeli není věštby. Od tohoto času bude hlásáno o Jákobovi, zvěstováno o Izraeli, co mu Bůh prokázal. Jaký to lid! Povstává jako lvice, zvedá se jako lev. Neulehne, dokud nezhltne úlovek, dokud nevypije krev skolených!"(9)
Balák je zděšen. Přál si, aby byl Izrael proklet a Bileám mu místo toho žehná. Má chuť toho cizince vyhnat, ale cítí, že by tím nic nezískal. A tak stojí, hledá slova, ale nic ho nenapadá. Stejně jsou na tom všichni Moábci i Midjánci, kteří ho doprovází. Všichni stojí a mají děs v očích. Z Balákových úst nakonec vyjde zasténání: "Když jej nemůžeš zatratit, aspoň mu nežehnej!"(10) Bileám se ale brání: "Což jsem ti neříkal: Všechno, co bude mluvit Hospodin, vykonám?"(11)
Třetí pokus
Balák se nakonec rozhodne pro třetí pokus. Dopadne ale stejně. Bileám znovu žehná Izraeli: "Jak skvělé jsou tvé stany, Jákobe, tvé příbytky, Izraeli! Rozprostírají se jako úvaly, jako zahrady nad řekou, jako vonné stromoví vysázené Hospodinem, jako cedry při vodách. Z jeho věder se řinou vody, jeho símě je hojně zavlažováno, jeho král bude vyvýšen nad Agaga, jeho království bude povzneseno.
Bůh, který ho vyvedl z Egypta, je mu jako rohy jednorožců. Zhltne pronárody, své protivníky, rozhryže jim kosti, protkne je svými šípy. Stočil se a lehl jako lev, jak lvice. Donutí ho někdo, aby povstal? Kdo ti bude žehnat, buď požehnán, kdo tě bude proklínat, buď proklet."(12)
Po této Bileámově řeči to už Balák nevydrží a zařve: "Povolal jsem tě, abys mé nepřátele zatratil, a ty jim jen žehnáš, dokonce již potřetí. Tak si běž, odkud jsi přišel! Přislíbil jsem ti převelikou poctu, avšak Hospodin tě té pocty zbavil."(13)
Bileám se vrací domů. Jede na své oslici a přemýšlí. Má vztek na Židy. Kvůli nim musí odjíždět od Baláka s ostudou. Má sice doma dary, které tam nechali moábští poslové při své poslední návštěvě. Jenže jemu se to zdá málo. Cítí se ošizen. Za vše mohou Hebrejové v táboře, který pozoroval z Baalových posvátných návrších.
Muž na oslici jede domů a přemýšlí, jak by mohl obejít Boží příkaz a pomstit se těm, kteří podle něj mohou za jeho neúspěch.
________________
(8)Na úsvitu dějin 210-211; (9)Num.23,18-24; (10)Num.23,25; (11)Num.23,26; (12)Num.24,5-9;(13)Num.24,10-11
