Po smrti Sáry dochází Abraham k názoru, že je nejvyšší čas dát vše do pořádku. Majetku už měl pro Izáka dost, tak se rozhodl mu ještě zajistit dobrou manželku, která by byla zárukou toho, že se jeho rodina bude držet Hospodina.
V knize Genesis můžeme o této Abrahamově životní etapě číst: Abraham byl stařec pokročilého věku. Hospodin mu ve všem požehnal.
I řekl Abraham služebníku, správci svého domu, který vládl vším, co mu patřilo: "Polož ruku na můj klín. Zavazuji tě přísahou při Hospodinu, Bohu nebes a Bohu země, abys nebral pro mého syna ženu z dcer Kenaanců, mezi nimiž sídlím. Půjdeš do mé země a do mého rodiště a vezmeš odtamtud ženu pro mého syna Izáka."
Služebník mu na to odvětil: "Co když mě ta žena nebude chtít následovat sem, do této země? Mám tvého syna zavést zpátky do země, z níž jsi vyšel?"
Abraham řekl: "Chraň se tam mého syna zavést! Hospodin, Bůh nebes, který mě vzal z domu mého otce a z mé rodné země, promluvil ke mně a přísahal mi, že tuto zemi dá mému potomstvu; on sám vyšle před tebou svého posla, a ty budeš moci vzít odtamtud ženu pro mého syna. Kdyby tě snad ta žena nechtěla následovat, budeš své přísahy zproštěn. Jen tam mého syna nezaváděj!"
I položil služebník ruku na klín svého pána Abrahama a odpřisáhl mu to. (Genesis 24,1-9)
Umíte si představit, že by vám vašeho životního partnera vybírali rodiče? Byla by svatba a na ní byste poprvé viděli bytost, se kterou máte žít "dokud vás smrt nerozdělí"? V době, kdy jsem si hledal manželku, jsem měl jiné představy. To je přece mé rozhodnutí, do kterého mi nikdo nebude mluvit. Snad jen Bůh, ale i ten jen odtud potud...
Vzpomínám na chvíli, kdy jsem mému tátovi ukázal pohled od mé vyvolené. Protože se zabýval grafologií, řekl mi pár poznatků, které šly vyčíst z písma. Nelhalo. Jsem rád, že dnes, při každé návštěvě u rodičů, táta nikdy nezapomene při loučení připomenout, jak je rád, že jsem si vybral Bohunku...
Letos to bude 30 let, co jsme si s manželkou slíbili věrnost v dobrém i zlém. Zatím je víc toho dobrého, ale roky přinášejí různé neduhy, takže bude přibývat i toho, co si zrovna moc nepřejeme. Kdybych měl před třiceti roky stejný rozum, jako dnes, tak by mi asi tolik nevadilo, kdyby mi s volbou životní partnerky pomáhali rodiče. Vím, že mne mají rádi a chtěli by pro mne to nejlepší.
Když se Izák ženil, byl trochu starší. Navíc to, že mu manželku vybíral otec, bylo v té době normální. Díky tomu neprotestuje, ale přijímá otcovu vůli a budoucnost ukáže, že když dva lidé chtějí, tak přijde i láska.
Přiznám se ale, že bych nechtěl být v roli toho služebníka. Nebyl to snadný úkol. Mohl si říkat: "Co když nebude Izák spokojený? Co když jim to v manželství nebude klapat?" Příště budeme číst, jak to vše dopadlo. Už teď ale před tím sluhou smekám. Měl odvahu.
Ještě zbývá poslední otázka: "Co se z tohoto příběhu dovídám o Bohu?" Abraham tu o něm říká, že povede sluhu a dá mu moudrost, aby tenhle těžký úkol zvládnul. Trochu předběhneme a řekneme si, že to byla pravda, protože Bůh skutečně byl s tímto věrným sluhou a jeho cestu požehnal.
Je dobré mít Boha, který mi naslouchá a neuráží se, když ho požádám o pomoc v situacích, kde mi můj rozum nezaručuje, že rozhodnu a vyberu správně. Hospodin takovým Bohem je a to je dobře.
Mám dva syny. Jeden už si svou životní partnerku našel, druhý zatím ne. Mnohokrát už jsem měl chuť ho trochu popostrčit. Pak jsem si uvědomil, že modlitba je lepší a spolehlivější způsob, než role dohazovače. A tak se modlím a prosím Boha, aby pro mého syna našel vhodnou manželku. A stejně intenzivně ho prosím i za synovy rodiče, aby jim Bůh dal dostatek trpělivost i schopnost důvěřovat, že Bůh má to nejlepší řešení.
