Pokud jste se někdy byli podívat na návštěvu významného státníka, určitě jste si všimli, že nebyl sám. Kromě manželky a spolupracovníků se v jeho blízkosti nápadně pohybovali členové jeho ochranky. Ti měli jen jeden úkol.
Pokud jste se někdy byli podívat na návštěvu významného státníka, určitě jste si všimli, že nebyl sám. Kromě manželky a spolupracovníků se v jeho blízkosti nápadně pohybovali členové jeho ochranky. Ti měli jen jeden úkol. Chránit ho před případným pokusem o atentát nebo únos.
Také král David měl svou ochranku. Měl své bohatýry, kteří se starali o jeho bezpečí nejen uprostřed bitev, ale i v době, kdy pobýval ve svém královském paláci. Pokud se o nich chcete dozvědět víc, podívejte se do 2. Samuelovy knihy. S jistou orientální nadsázkou je tak třeba napsáno: "Jóšeb Bašebet Tachkemónský, vůdce osádky. Ten s rozkoší vrhal oštěp; naráz jich proklál osm set." (2.Samuelova 23,8)
David se tedy mohl cítit v bezpečí. Přesto ve svém žalmu zpívá, že má ještě jednoho bodyguarda:
"Svou silou, Bože, potěšil jsi krále,
má radost, že jsi ho zachránil." (Žalm 21,2)
Nejspolehlivějším ochráncem Davida není Jóšeb Bašebet Tachkemónský ani žádný jiný bohatýr. Král nejvíce spoléhá na pomoc a ochranu Hospodina.
Při čtení těchto Davidových slov jsem si vzpomněl na Frantu, mého dobrého kamaráda. Brzy po sametové revoluci začal podnikat a občas měl u sebe trochu víc peněz. Jednou za mnou přišel s tím, že si chce pořídit pistoli, protože by se s ní cítil bezpečněji. Chvíli jsme spolu o tom diskutovali. Řekl jsem mu, že mám lepší a spolehlivější zbraň, než pistoli. Chtěl, abych mu ji ukázal a tak jsem vzal Bibli a četl text: "Hospodinův anděl se položí táborem kolem těch, kteří se bojí Boha, a bude je bránit." (Žalm 34,8) Nakonec uznal, že to s tou pistolí asi není nejlepší nápad.
21. žalm pokračuje dál:
"Vyslyšel jsi jeho modlitby
a dal jsi mu opět, po čem tolik toužil." (Žalm 21,3)
Co myslíte? Po čem asi David toužil? Co mu to vlastně Hospodin daroval? Osobně jsem přesvědčen o tom, že je tu řeč o míru a pokoji. David dlouhé roky utíkal před Saulem a jeho snahou o Davidovu likvidaci. Často musel opouštět svou početnou rodinu. Jeho děti vyrůstaly víc v péči matek než v té jeho. A teď má konečně mír a klid a může se radovat z toho, jak jeho děti rostou a dospívají.
Patřím ke generaci, která celý svůj život prožila v míru. Nemusel jsem udělat vlastní zkušenost s tím, jak se žije v období války. Nikdy jsem nemusel vzít zbraň, abych bránil svou rodinu a svou zem. Možná to někdy bereme jako samozřejmost. Naši otcové a dědové to ale vidí jinak.
Prosíš Boha ve svých modlitbách o naplnění svých snů? Prosíš ho o jeho ochranu a požehnání? David to dělal. Když se v době skládání této písně ohlíží zpět, radostně konstatuje:
"Žehnáš mu více, nežli očekával,
z tvé ruky přijal zlatou korunu" (Žalm 21,4)
Co to je požehnání? Na to může mít každý z nás odlišný názor.
Byla doba, kdy jsem bral jako požehnání, že jsme vyšli do výplaty. Nebyla to snadná doba. Ale Bůh nám vždy žehnal natolik, že jsme si nemuseli půjčovat.
Později jsem si uvědomil, že projevem Božího požehnání je naše zdraví.
Dnes děkuji Bohu za to, že s manželkou máme oba rodiče...
Díky Davidovi jsem si znovu uvědomil, že mi Bůh žehná víc, než jsem čekal. A stejně jako David se těším na zlatou korunu. Korunu věčného života.
