Jedno staré české přísloví říká: "Pozdě bycha honiti!" Spoustu lidí zajímá, kdo nebo co je to ten "bych". Přísloví popisuje skutečnost, že jsou situace, kdy můžeme zmeškat poslední možnost něco změnit. Nejstarší písemný doklad o použití slova "bych" pochází z 15. století. Když Jan Ámos Komenský napsal "Bycha za ušima hledat", vlastně jen jinými slovy vyjádřil to, co říká zmíněné přísloví.
Možná, kdyby byl Šalomoun Čech, zněla by jeho následující slova trochu jinak:
"Zaříkávání hada, když už uštknul,
nemá žádný význam." (Kazatel 10,11)
Šalomoun se tu dotýká praxe, která byla běžná v pohanství. Lidé věřili, že za vším špatným jsou zlí duchové, které je možné přimět k odchodu malým úplatkem, nebo silou. Věřili, že existují obřady, které nás zlých duchů zbaví, pokud při nich použijeme ta správná slova.
Zaříkávání se z pohanských zemí dostalo i do judaismu. Věřili mu i mnozí Židé. Pokud se divíte tomu, že něco takového bylo možné, a máte chuť ty hloupé Židy odsoudit, buďte opatrní. I dnes mnozí lidé "zaklepávají na dřevo". A není tak daleko doba, kdy se i na našem území zaříkávaly zlé nemoci.
Našel jsem "hadí" zaříkávadlo. Mělo z domu i z pozemků vyhánět hady a pokud se to úplně nepovedlo a had nezmizel, tak mu zaříkávadlo mělo bránit v tom, aby zaútočil na dobré lidi. Člověk měl v takovém případě několikrát opakovat: "Osy, osy, osy ó ty nešlechetný hade nebo hadice, stůj jako stála voda v Jordáně, když svatý Jan křtil Pána Ježíše Krista, zaklínám tě skrze Boha živého, a skrze Boha pravého, a skrze Boha, kterýž tě i mne stvořil, abys vypustil jed tvůj z úst svých!"
Za taková zaříkávadla se dokonce platilo. Nebyla volně vyvěšena na internetu, jako dnes. A možná jste si všimli, jak se to zaříkávadlo tváří "křesťansky". Lidé se tak chránili před nařčením z čarodějnictví, které ve středověku jezuitští inkvizitoři trestali smrtí.
Proč Šalomoun píše o něčem, co není v souladu s Božími zákony? Já osobně v jeho slovech cítím skrytou ironii, ale to nechejme stranou. Šalomoun nás chce tímto netradičním a možná i trochu záhadným způsobem upozornit, že náš čas na tomto světě má své mantinely. Stačí jedno hadí uštknutí...
Pravdou je, že ďábel, který stojí za takovým zaříkáváním, dělá vše pro to, aby i dnes měli lidé důvod něčemu podobnému věřit. Pokud mi jako ochrana před zlem a zlými silami postačí opakování nějaké kouzelné nebo "posvátné" formule, pak nepotřebuji Boha. Svou ochranu před zlem si přece zajistím sám.
Je to zvláštní paradox, že ďábel je v Bibli nazván také hadem. Jeho uštknutí způsobilo, že jsme všichni hříšní. Všichni jsme uštknuti a nějaké zaříkávání nám nepomůže. Existuje nějaká šance na záchranu?
Ještě větším paradoxem je, že i Ježíš se přirovnává k hadovi. Vzpomíná na situaci, kdy měli Židé cestou pouští problém s jedovatými hady. Bůh tehdy nařídil, aby Mojžíš vyrobil měděného hada a pověsil ho na vysokou tyč. Každý, kdo se podíval na tohoto hada, přežil smrtelnou dávku jedu. Ježíš říká: "Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný." (Jan 3,14+15)
Hříchu, stejně jako hadího jedu, se nezbavíme žádným zaříkáváním. Naší jedinou šancí je pohled na vyvýšeného Ježíše.
