Přestože jsou všichni vyčerpáni pláčem i dlouhou cestou domů, vydávají se okamžitě do pronásledování. Po několika hodinách je třetina jeho mužů už tak unavená, že nemohou pokračovat dál. David je tedy nechá, aby ochraňovali vše, co nebude potřebovat v boji a se čtyřmi sty bojovníky pokračuje i přes únavu dál.
Brzy nato uvidí na zemi zraněného muže. Je to egyptský otrok, kterého tam nechal jeden z Amálekovců, kteří přepadli Siklag. David ho nechává ošetřit, dá mu napít a najíst a on je pak vede na místo, kde se na noc usadili únosci jejich rodin.
Konečně jsou na místě. Brzy bude svítat a tak se potichu přibližují k Amáleckému táboru. Tomu co vidí, skoro nemohou uvěřit. Jejich nepřátelé, "roztažení po celé zemi, jedli, pili a oslavovali všechnu tu velikou kořist, kterou pobrali v pelištejské a judské zemi."(7)
Na Davidův povel všichni vyrazí do boje. Bojují od svítání až do soumraku. Porážejí své nepřátele, kteří díky opilosti ani nejsou schopni se bránit. Pak ke své velké radosti nacházejí všechny ženy a děti. Všichni jsou v pořádku. Nikdo nechybí.
Spor o kořist
Vydávají se na zpáteční cestu. Vedou si své rodiny. V bitvě ale získali i velikou válečnou kořist. Zlato a šperky pobitých nepřátel a také stáda, která Amálekovci ukradli, když cestou přepadali pelištejská města, ve kterých také byly jen ženy a děti, protože muži právě bojovali se Saulem.
Cestou někteří navrhují, aby kořist dostali jen ti, kdo se zúčastnili boje. Tedy bez těch dvou set bojovníků, kteří jim hlídali výstroj. S tím ale jejich velitel nesouhlasí a kořist je nakonec rozdělena spravedlivě mezi všechny rovným dílem.
Zpráva o Saulově smrti
V Siklagu se všichni pouštějí do opravy svých domovů. V té chvíli do města dorazí muž, který hledá Davida. Přináší zprávu o porážce, kterou utrpěl Izrael. Oznamuje, že Saul a jeho tři synové byli zabiti.
David se ho ptá na podrobnosti. Cizinec mluví o tom, jak ho zraněný Saul požádal, aby ho dorazil. A pak dodá: "Postavil jsem se k němu a usmrtil jsem ho. Poznal jsem, že po svém pádu stejně nebude živ. Sňal jsem mu z hlavy královskou čelenku a z paže náramek a přinesl jsem je sem svému pánu."(8)
Davidovo truchlení
David začíná naříkat. Naříká na Saulovým osudem i nad smrtí svého přítele Jónatana. Přestože by si mohl oddechnout, že je Saul konečně mrtvý, David truchlí. V této smutné chvíli skládá nádhernou píseň na počest mrtvého Saula:
"Ubohý Izraeli,
tvou chloubu zabili na úbočině hor.
Tvoji mocní hrdinové zahynuli!
Neoznamujte to však v Gatu ani v Aškalónu,
ať se bezbožní Pelištejci neradují a nejásají...
Když Saul a Jónatan žili,
každý je ctil a miloval.
Dokonce ani smrt je nerozdělila.
Byli rychlejší než orli
a mocnější než lvi.
Nyní však, ženy Izraele,
truchlete pro Saula.
Odíval vás do šarlatu a nádherných hávů,
vaše roucha zdobil zlatem.
Oba mocní hrdinové však padli v boji!
Jónatan leží mrtev na úbočí hor.
Truchlím pro tebe, můj bratře Jónatane,
tolik jsem tě miloval.
Tvůj vztah ke mně byl vřelejší,
než láska, kterou může dát žena.
Oba mocní hrdinové však padli v boji
a jejich zbroj ulehla s nimi."(9)
David pak několik dnů oplakává smrt svého přítele Jónatana i jeho bratrů a otce Saula.
____________
(7)1.Sam.30,16; (8)2.Sam.1,3; (9)2.Sam.1,19-27;
