Žijeme v době, kdy jsme už od útlého věku vedeni k tomu, že je třeba využít každou šanci, protože úspěšní jsou jen ti, kdo mají ostré lokty a jsou ochotni jít i přes mrtvoly.
Daniel tedy vešel k Arjókovi, kterého král ustanovil, aby zahubil babylónské mudrce. Přišel a řekl mu toto: "Babylónské mudrce nehub! Uveď mě před krále, sdělím králi výklad." Arjók neprodleně uvedl Daniela před krále a řekl mu: "Našel jsem muže z judských přesídlenců, který králi oznámí výklad." (Daniel 2,24+25)
Byla to jedinečná šance. Podle králova rozkazu mají zemřít poradci, kteří nezvládnou s pomocí nadpřirozených sil odhalit budoucnost. Popravy už probíhaly a Daniel mohl jen počkat, až skončí. Stal by se pak jediným poradcem. Mnozí z těch čekajících na smrt, by to určitě udělali.
Jenomže Daniel má jinou výchovu. Jeho Bůh si nepřeje zbytečné umírání. Proto to první, co tento mladý Žid udělá, když mu Bůh prozradí králův sen i jeho výklad, je to, že požádá o okamžité zastavení genocidy mágů a babylónských vědců.
Bylo to od Daniela moudré? Pro druhé to mohl být projev slabosti! Tak bychom možná přemýšleli my, ale on nic takového neřeší. Ví, že kdyby mu Bůh neprozradil králův sen a nedal poznání jeho výkladu, byl by také o hlavu kratší.
Daniel svým jednáním zastavil nesmyslnou genocidu. Napadá mne otázka: „Čemu dnes mohu zabránit já?“
Bože, mívám pokušení jít tvrdě za svým cílem i na úkor jiných. Díky za nastavené zrcadlo, které mne včas přibrzdí.
Článek je součástí mozaiky, kterou postupně vytvoří 366 dílů série s názvem "Na počátku všeho bylo Slovo". Najdete je v rubrice se shodným názvem.
Minulý díl: Odhalené tajemství ...
