Znám spoustu lidí, co svůj život pojali jako nekonečný mejdan. S některými z nich jsem se seznámil v Sociálním šatníku Adry, kam si každé pondělí chodili pro čisté oblečení.
Nakoupil jsem si otroků a otrokyň a měl jsem i doma narozenou čeleď, stád skotu a bravu jsem měl víc než všichni, kdo byli v Jeruzalémě přede mnou. Nahromadil jsem si také stříbro a zlato a zabral i vlastnictví králů a krajin; opatřil jsem si zpěváky a zpěvačky i rozkoše synů lidských, milostnice. ... To vše je pomíjivost a honba za větrem. (Kazatel 2,7-8+17)
Šalomouna jsem v Sociálním šatníku nepotkal. Neměl to zapotřebí. Byl král a i když vládu svěřil na čas jiným, pořád měl kde brát, aby nevynechal ani jednu rozkoš, kterou ještě nevyzkoušel. On tu o tom taktně mlčí, ale Bible prozrazuje, že jeho harém zaplnila tisícovka žen. Některé se staly jeho oficiálními manželkami, jiné skončily jen jako „milostnice“.
Pro mnohé muže možná celoživotní sen, který se snaží napodobit. Dělají chybu, že nečtou dál. Král totiž i k tomuto dodává, že ten, kdo hledá smysl života v rozkoši a neřesti, dopadne stejně, jako kdyby chtěl dohonit vítr.
Radost, štěstí a rozkoš – kdo z nás po nich netouží? Bůh nám dokonce toto vše nabízí. Při tom všem bychom ale neměli zapomínat, že zatím žijeme na planetě, kde kvůli hříchu nic dobrého nemá dlouhé trvání.
Bože, díky, že mohu prožívat spoustu dobra a slastí. Nauč mne, prosím, zvládat i období, která tak příjemná nejsou a nebudou.
Článek je součástí mozaiky, kterou postupně vytvoří 366 dílů série s názvem "Na počátku všeho bylo Slovo". Najdete je v rubrice se shodným názvem.
Minulý díl: Smutný konec workoholika
