Tu vystoupil jeden zákoník a zkoušel ho: „Mistře, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“ Ježíš mu odpověděl: „Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“
On mu řekl: „Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí a miluj svého bližního jako sám sebe.“
Ježíš mu řekl: „Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš živ.“ (Lukáš 10,25-28)
Každý člověk, který přemýšlí o pomíjitelnosti svého života, touží po něčem lepším než po kousku místa na hřbitově. A pokud se člověk, hledající něco, co přesahuje jeho smrtelnost, seznámí s Boží nabídkou věčného života, touží mít jistotu, že se ho tento Stvořitelův dar týká.
Muž, který přichází k Ježíši, využívá této touhy k tomu, aby Ježíše pokoušel. Je přesvědčen, že on sám to má jisté. Žije podle zákonů, které znal z Mojžíšových knih, dodržoval vše do puntíku a věřil, že to stačí.
Ježíš ho ale zaskočil. Vede ho k mnohem hlubšímu pojetí spasení a věčnosti. Ukazuje mu, že nestačí jen znalost litery zákona. Podstatou jistoty spasení je správný vztah nejen k Bohu, ale i k lidem. Tento vztah, který nám otevírá nebe, je založen na poznání Boží lásky k nám.
Zákon lásky, který cituje zákoník, vypadá jednoduše. Jenže naplnit ho v praktickém životě dokáže jen ten, kdo dovolí Stvořiteli, aby vstoupil do jeho srdce i mysli.
Vstupenkou do nebe je Boží láska v mém srdci. Pokud dovolím Bohu, aby vstoupil do mého nitra, naučím se správně milovat nejen jeho, ale i mé bližní – lidi, se kterými se setkávám.
(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)
