Pod článkem "Budou v nebi jen křesťané?" probíhala zajímavá a bohatá diskuze. Víc než 340 příspěvků vypovídá o tom, že nebe stojí za diskuzi. V ní také zazněla otázka - Jak si můžeme zajistit vstupenku do nebe?
Mezi křesťany se už skoro dva tisíce let diskutuje nad otázkou, zda jsme spaseni díky víře nebo díky našim skutkům. Svým způsobem to mají na svědomí apoštol Pavel a jeho starší kolega Jakub. Napsali totiž něco, co si zdánlivě protiřečí.
Podívejme se nejprve na jeden z mnoha textů od apoštola Pavla, ve kterém zdůrazňuje, že skutky zákona vstup do nebe nezajistí: "...víme však, že člověk se nestává spravedlivým před Bohem na základě skutků přikázaných zákonem, nýbrž vírou v Krista Ježíše. I my jsme uvěřili v Ježíše Krista, abychom došli spravedlnosti z víry v Krista, a ne ze skutků zákona. Vždyť ze skutků zákona `nebude nikdo ospravedlněn." (Galatským 2,16)
A teď se podívejme na slova Jakuba, bratra Pána Ježíše: "Co je platné, moji bratří, když někdo říká, že má víru, ale přitom nemá skutky? Může ho snad ta víra spasit?
Kdyby některý bratr nebo sestra byli bez šatů a neměli jídlo ani na den, a někdo z vás by jim řekl: "Buďte s Bohem - ať vám není zima a nemáte hlad", ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co by to bylo platné?
Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá." (Jakub 2,14-17)
Co s tím? Spasí nás víra nebo skutky? Získáme spravedlnost díky našim dobrým skutkům nebo díky víře v zásluhy Ježíše Krista? Jakou roli hrají skutky v životě křesťana?
Pokud chceme v tomto sporu najít pravdu, pak je dobré si všímat, jakým lidem oba dva autoři píšou.
Apoštol Pavel reaguje na křesťany, kteří pocházejí z židovského prostředí a požadují, aby všichni křesťané zachovávali židovské tradice, obřady a zákony. Chtějí, aby i nadále platila obřízka, zákaz jedení masa obětovaného modlám a tak bychom mohli pokračovat. Věří, že když dosáhnou určité úrovně svého jednání, zajistí si tím spasení.
Těmto lidem, kteří byli od svého mládí vedeni k morálce a mravnosti Pavel píše, že i kdyby byli v dodržování všech židovských pravidel dokonalí, nebe si tím nezajistí. Jistotu občanství v Božím království jim může dát jen osobní setkání s Ježíšem a důvěra v jeho oběť. Ježíš byl dokonalý "Boží beránek" a tak stačilo, aby byl obětován jen jednou. Proto už není třeba žádné další oběti nevinných zvířat. (Židům 9,27+28)
Teď se podívejme, komu svá slova adresuje Jakub. Setkal se s křesťany, pocházejícími z pohanů. Někteří z nich si zvláštním způsobem vyložili jiný text apoštola Pavla, který napsal: "Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen." (Římanům 10,9) Tito křesťané se domnívali, že ke spasení stačí jen veřejné vyznání víry v Ježíše. Věřili, že nezáleží na tom, jak žijí a co dělají.
Těmto lidem se Jakub pokouší vysvětlit, jak se projevuje v životě člověka skutečná víra. Ten, kdo uvěří v Ježíše, prožije proměnu svého života. Jak tato proměna vypadá, to Jakub popsal ve svém dopise. Živá víra se podle něj projevuje změnou života a tím i změnou našich skutků. Pokud věřím, bude to na mně poznat.
Pavel a Jakub si navzájem neprotiřečí. Pavel varuje před snahou, zajistit si občanství v Božím království vlastními skutky. Říká, že to není možné. Jakub zase varuje ty, kdo se mylně domnívají, že mohou klidně hřešit, protože jednou prohlásili Ježíše za svého Pána. Píše, že Pána je třeba i poslouchat.
O tom, že Pavel s Jakubem nejsou ve sporu, svědčí Pavlova slova v jeho dopise do Efezu: "Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil." (Efezským 2,10)
Můžeme mít jistotu, že budeme v nebi? Co nám zajistí vstupenku do nebe – víra nebo skutky?
Odpověď, vycházející z mého chápání Bible zní:
Jistotu občanství v Božím království mohu získat živou vírou v Ježíše Krista, doprovázenou konáním dobrých skutků, které pro mne připravil samotný Bůh.
