- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo. (Zjevení 21,1)
Jan viděl ve viděné konec ďábla a jeho pomocníků, zánik hříchu, zla a nakonec i toho největšího nepřítele – smrti. Země po tom všem nevypadala vůbec krásně.
Oheň, který pohltil vzpomínky na minulost, zničil povrch celé planety a musel být cítit i ve vzduchu. Připomíná mi to jednu nepříjemnost. Zapomněl jsem na hrnec, ve kterém se vařily fazole, a šel jsem spát. V noci mne probudil nepříjemný pocit. Vyčistil jsem to, co zbylo z doutnajících fazolí, ale ten příšerný zápach byl v bytě cítit ještě čtrnáct dnů.
Jan píše, že to vše, co zbylo po spalujícím žáru, který zničil vše zlé, najednou zmizelo, protože najednou, jako kdysi na počátku, Bůh stvořil všechno nové. Země byla zase zelená, jezera krásně modrá a vzduch zase voněl jako v ráji.
Miluji procházky přírodou. Pokud mne netrápí rýma, rád vnímám tu vůni, která se mění podle toho, jaké stromy a jaké rostliny zrovna kvetou. Také vůně zralých lesních jahod nebo malin je úžasná. Občas si lehnu do trávy a sním o tom, jaká to bude vůně, až jednou to staré pomine a vše bude nové.
Bože, těším se na to, až se to vše nové stane skutečností. Proměňuj mne, abych se do toho nového a krásného hodil i já.
Článek je součástí mozaiky, kterou postupně vytvoří 366 dílů série s názvem "Na počátku všeho bylo Slovo". Najdete je v rubrice se shodným názvem.
Minulý díl: Je smrt spravedlivá?
Další články autora |
ManpowerGroup s.r.o.
Středočeský kraj