V pondělí před polednem jsem se stavil na trhu koupit trochu čerstvé moravské zeleniny. Nakonec, jinou snad na Moravském náměstí ani koupit nemůžete. Obsluhoval mne ukrajinský manželský pár, který se staral od dva stánky.
V klidu jsem nakoupil a vydal se na cestu domů. Po chvíli jsem si všiml zvláštní dvojice. Invalidní vozík, na kterém seděla mladší žena, tlačil muž s podkolenní protézou. Šli stejným směrem jako já. Pomalu jsem je míjel a jen tak na půl ucha jsem vnímal jejich rozhovor. Bylo z něj cítit, že jsou spolu rádi. Ušel jsem ještě několik kroků, než jsem si uvědomil, že jsou to výjimeční lidé.
Zastavil jsem, počkal na ně a zeptal se: "Neurazíte se, když vám něco dám?" Trochu překvapeně na mne hleděli, ale neprotestovali. "Líbí se mi, jak pěkně se staráte o paní i když byste sám mohl naříkat nad problémy. Tady máte dvě stravenky a zajděte si někam na něco dobrého."
Tak radostné obličeje jsem už dlouho neviděl. V té chvíli mi došlo, že to tato dvojice invalidních důchodců nemá snadné. I když dřív oba dva pracovali, dnes si z toho, co nyní dostávají, moc vyskakovat nemohou. Zaplatí byt, energie, další poplatky a pak jsou rádi, když vyjdou do příštího měsíce.
V naší zemi žijí takových lidí desítky tisíc. Nejen invalidní důchodci musí dobře počítat s každou korunou. I senioři, zvláště ti, kteří zůstali sami, žijí na hraně chudoby a mnozí i za ní. Přitom celý život poctivě pracovali a vytvářeli hodnoty, díky nimž se i my dnes máme relativně dobře.
Je to jedna z oblastí, na kterou bychom neměli zapomínat. Od vládních činitelů ale slyšíme, že na zlepšení jejich situace nejsou prostředky. Přitom by mohly být. Třeba, kdybychom se naučili rychleji řešit problém imigrace. Myslím, že v dnešních dnech je už celá Evropa připravena na změnu zákonů, které se týkají tohoto fenoménu. Ty stávající počítají s tím, že běženců budou tisíce, jenže realita je taková, že dnes už se hovoří o milionech.
Podle stávajících zákonů to trvá zhruba dva roky, než je nezákonný imigrant vrácen domů. Dva roky žije z prostředků, které by mohly být přerozděleny seniorům a invalidům. Pokud si spočítáme, kolik prostředků nám utíká díky zpackaným evropským zákonům, pak možná pochopíme, proč přibývá lidí, co přestávají věřit v budoucnost Evropské unie.
Je mi líto lidí, kteří ve své zemi uvěřili pohádkám o ráji, který je čeká v Evropě. O ráji, kde budou mít právo i bez práce žít na stejné úrovni, jako ti, kteří si na takový život musí vydělat. Je nejvyšší čas dokázat, že informace pašeráků, kteří z toho mají dobrý byznys, jsou lživé.
Jak? Změnit evropskou legislativu tak, aby imigranti, kteří se násilím domáhají svých neexistujících práv, mohli být deportováni v řádu dnů. Ti slušní by na verdikt o tom, zda získají statut politického uprchlíka, neměli čekat roky. Pro ně je to frustrující a pro nás tak drahé, že si to nemůžeme dovolit.
Pokud se Evropa konečně rozhýbe, možná pak z ušetřených prostředků dokážeme pomoci seniorům i invalidním důchodcům. Třeba i těm dvěma, které jsem v pondělí před polednem potkal u nás v Brně.
Z trochu jiného soudku: Až do odvolání držím každou středu protestní hladovku
Další článek: Muslimský vězeň si stěžuje na diskriminaci
Minulý článek: Pane ministře, omluvíte se IVČNR?
