Jsme v polovině volebního období. Vláda načala třetí rok svého působení a má už jen necelá dva roky na to, aby přesvědčila své voliče, že volili správně. Zlí jazykové tvrdily, že se za pár týdnů rozpadne, což se zatím nestalo.
Jsem jeden z těch, kteří dali svůj hlas „pětikolce“. Důvod byl prostý – už jsem se nemohl dívat na způsob, jakým vládnul Andrej Babiš. V letech, kdy bylo možné investovat do budoucnosti, si raději plošným rozhazováním kupoval voliče. Státními zaměstnanci počínaje, důchodci konče...
Od těch, kteří volili opozici, jsem si už mnohokrát vyslechl, že to jsem teda v*l. Jenže pak nastoupil Petr Fiala a já si občas říkal, zda ti, kdo mne označili za v*la, nemají pravdu. Hodně dlouho to vypadalo, že jsme se dostali z louže pod okap.
Opozice k tomu navíc strašila, že nebude čím topit a v zimě všichni zmrzneme. Řidiče děsila tvrzením, že litr benzínu a nafty bude stát více jak 100 Kč. V době prezidentských voleb přišlo zastrašování tím, že naše děti skončí na frontě, kam je pošle Petr Pavel, protože je to spojenec Fialy... Nic z toho se nenaplnilo.
Největším problémem této vlády je „neumění prodat“ to dobré, co se jí podařilo. Pokud trochu nasloucháte opozičním politikům z hnutí ANO, tak z jejich řečnění musíte nabýt dojem, že i „to málo“, co se podařilo vládě Petra Fialy, zařídil Andrej Babiš. Tento všehoschopný obchodník totiž dokáže prodat i nos mezi ušima. Vedle něj by bledl závistí i falešný baron Harry Jelínek, který měl údajně v roce 1931 prodat americkému manželskému páru Karlštejn.
Vraťme se ale k tomu, že nás příští rok čekají další volby do Parlamentu ČR. Voliči ANO a SPD to mají snadné. Ví, koho budou volit. Andrej Babiš a Tomio Okamura jsou pro své voliče neomylní vůdcové. V jejích očích jsou tím nejlepším, co naši zemi může potkat.
Voliči současné Pětikoalice to tak snadné nemají. Na rozdíl od Voličů ANO a SPD si totiž ponechali schopnost podrobit „ty své“ kritickému zkoumání, na základě kterého zváží, zda se nerozhlédnou někde jinde.
Je jim jasné, že alternativou není ani Andrej Babiš a ani druhý populista Tomio Okamura. Jejich vláda by byla ještě horší, než ta, ve které vládl Andrej Babiš s tichou podporou KSČ a SPD. Ani nové ministrany, jako například Svobodní či Trikolora, nenabízejí naději na zlepšení.
Tak, co teď? Já osobně nevím. Na rozdíl od voličů ANO a SPD nevím, kdo nakonec dostane můj hlas. Vím jen, kdo ho určitě nedostane. Nezbývá mi, než sledovat dění a na základě toho se příští rok na podzim rozhodnout.
Vím, že to nebude volba mezi dobrem a zlem. Co je momentálně tím největším zlem, to vím. V tom se od minulých voleb nic nezměnilo. To snad jen, kdyby měl naději na úspěch pan Rajchl a hrozilo by, že se spojí s ANO.
Zajímalo by mne, jak to vidíte vy, kteří jste, podobně jako já, minule volili „vládní strany“. U mne to bude, stejně jako vždy, rozhodování se o tom, co bude pro mou zemi tím nejmenším zlem. Sám jsem zvědavý, jak se nakonec rozhodnu. K volbám ale určitě půjdu.
