Ježíš se vrací zpět na území obývané Židy. Opouští krajinu, v níž se lidé trápí nad ztrátou stáda vepřů, místo aby se radovali z osvobození muže, kterého ovládala legie démonů.
Učedníci se těší na odpočinek. Jsou po tom všem, co prožili, unavení: Když se Ježíš vracel, zástup ho přivítal, protože na něj už všichni čekali. Tu k němu přišel muž, který se jmenoval Jairos; byl to představený synagógy. Padl Ježíšovi k nohám a úpěnlivě ho prosil, aby přišel do jeho domu, protože měl jedinou dceru, asi dvanáctiletou, a ta umírala.
Když tam Ježíš šel, zástupy ho velmi tísnily. A byla tam žena, která měla dvanáct let krvácení a nikdo ji nemohl uzdravit. Přišla zezadu a dotkla se třásní jeho šatu, a hned jí krvácení přestalo.
Ježíš řekl: "Kdo se mne to dotkl?"
Když všichni zapírali, řekl Petr a ti, kdo byli s ním: "Mistře, kolem tebe jsou zástupy a tlačí se na tebe!"
Ale Ježíš řekl: "Někdo se mne dotkl. Já jsem poznal, že ze mne vyšla síla."
Když žena viděla, že se to neutají, přišla chvějíc se, padla mu k nohám a přede všemi lidmi vypověděla, proč se ho dotkla a jak hned byla uzdravena.
On jí řekl: "Dcero, tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji."
Když ještě mluvil, přišel kdosi z domu představeného synagógy a řekl: "Tvá dcera je mrtva, už Mistra neobtěžuj." (Lukáš 8,40-49)
Okolo Ježíše se tlačí spousta lidí. Každý po něm něco chce. Děje se toho tolik, že i Lukáš má problém s tím, jak to zachytit ve svém vyprávění. Nakonec vkládá jeden příběh do druhého, protože uzdravení krvácející ženy proběhne během toho, co Ježíš kráčí k představenému synagógy.
K Ježíši se zezadu přikradla žena, která nemá odvahu se na Ježíše obrátit přímo. Díky své nemoci si připadá tak nečistá, se snaží vše udělat tak, aby si toho nikdo nevšiml. Marek je ve svém vyprávění trochu podrobnější a tak se díky němu o této ženě dovídáme i něco navíc: "A byla tam žena, která měla dvanáct let krvácení. Podstoupila mnohé léčení u mnoha lékařů a vynaložila všecko, co měla, ale nic jí nepomohlo, naopak, šlo to s ní stále k horšímu." (Marek 5,25+26)
Dvanáct let. 144 měsíců modliteb. 4383 dnů a nocí marného čekání na odpověď. To si snad ani neumím představit. Nic takového jsem ještě nezažil. Když o tom ale přemýšlím, tak před touto ženou smekám.
Na začátku měla peníze, díky kterým si mohla dovolit péči lékařů. Pak peníze došly a s nimi se vytrácí i naděje, že ještě někdy bude zdravá...
Po dvanácti letech najednou uslyší o Ježíši. Mezi lidmi se povídá, že tento mistr umí vyléčit každou nemoc. Navíc prý učí, že nemoc nemusí být důsledkem hříchu. V jednom kázání tvrdil, že Bůh zve do svého království chudé, plačící a trpící. Žena o tom, co slyší, přemýšlí. Říká si: "Vždyť Ježíš učí o mně! Kdo vytrpěl víc, než já? Kdo zažil tolik ústrků a pohrdání, jako žena, která je trvale nečistá?"
Teď se blíží zástup a v něm je i Ježíš. Nemocná žena si říká: "Teď nebo nikdy!" Potichu se krade k Ježíši. Opatrně se dotýká jeho roucha a pak najednou cítí, jak se její nemoc vytrácí. Je zase zdravá. Má chuť skákat, ale drží své emoce na uzdě, protože se nechce prozradit. Chce se vytratit stejně tiše, jako přišla, když v tom najednou slyší Ježíšův hlas: "Kdo se mne dotkl?" Chvíli mlčí, ale když se Ježíš obrátí jejím směrem, přiznává, že to byla ona.
Má obavy, co bude. V té chvíli se její oči setkávají s očima Ježíše, který jí vrátil zdraví. Usmál se na ni: "Dcero, tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji." Její radost je ještě větší. Nejen, že už nekrvácí, Ježíš ocenil její víru. "Tak je to přece jen pravda", říká si. "Ježíš chce mít ve svém království i mne!" Teď se teprve může vrátit domů.
Uvažuji o tom, proč je tento příběh v Bibli. Přemýšlel jsem o tom už vícekrát. Dnes mám ale pocit, že jsem na to konečně přišel. Ježíš chce povzbudit každého, kdo se už možná roky modlí a prosí za něco, na čem mu nesmírně záleží. Tato žena se nevzdala a dvanáct let čekala na Boží odpověď. 144 měsíců volala k Bohu za své zdraví. 4383 ranních i večerních modliteb, které mimo jiné obsahovaly i jednu, stále nevyslyšenou prosbu.
I mně chce Bůh vést k tomu, abych to nevzdával a modlil se dál. Dokážu to?
