Každý den jsme ve zprávách vystaveni záplavě negativních zpráv. Je docela dobře možné, že jsme si na ten příliv zla zvykli a už ani nevnímáme, co to vlastně vidíme a slyšíme. Zbystříme jen tehdy, když se něco zlého děje nám nebo našim blízkým.
Nedávno mi kamarád připomněl zajímavý příběh, vyprávěný Ježíšem. Myslím, že může oslovit každého, bez ohledu na to, zda jsme a nebo nejsme věřící. Pokud máte tři minuty času, zkuste číst dál. Příběh by v dnešních novinách mohl mít stejný nadpis jako tento článek: "A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále.
Tu spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a vrhly se na ten dům; ale nespadl, neboť měl základy na skále.
Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podoben muži bláznivému, který postavil svůj dům na písku.
A spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a obořily se na ten dům; a padl, a jeho pád byl veliký." (evangelium podle Matouše 2,24-27)
V tom příběhu není důležité, jaký dům oba dva muži postavili. Je docela pravděpodobné, že ten na písku byl mnohem honosnější, protože prostředky ušetřené na základech mohl stavitel použít na lepší "fasádu".
V našem příběhu tedy nejde o to, jaký domek postavím, ale na čem je postaven. Zda má pevné základy, díky kterým odolá velké vodě i vichřici. Ono totiž paradoxně zpočátku nemusíme vůbec poznat, kdo je moudrý a kdo bláznivý. Rozdíl se ukáže až ve chvíli, kdy nastane nějaká kritická situace.
Stavět bez základů je snadnější. Stavba je brzy hotova. Než ten moudrý dodělá základy, nemoudrý už může bydlet. Kopání základů až "na skálu" se nám může jevit jako zbytečné plýtvání silami.
Ten, kdo zná Bibli, ví, o jaké skále Ježíš hovoří. Je jí samotný Ježíš a jeho životní moudra a rady. Jenže žít podle nich není populární. Podle většinové společnosti je bláznem ten, kdo nestaví na písku. Všichni přece ví, že víra je nesmysl. Není k ničemu, a proto se bez ní obejdeme…
Historie ale učí, že právě víra dávala lidem sílu nejen přežít, ale také po sobě zanechat něco budoucím generacím. Život zakotvený ve víře nezničí velká voda, vichr ani žádná jiná přírodní katastrofa. Víra pomáhá v době chudoby, války a dokonce i ve chvíli ztráty někoho blízkého nebo naší vlastní smrti.
Nemusí se nám to líbit, ale dějiny lidstva vždy ovlivňoval duchovní rozměr našeho života. Od tohoto základu se odvíjí, zda jsme lidmi spokojenými a šťastnými, nebo neustále naříkáme na špatnou dobu. Právě spiritualita pomáhá stabilizovat náš život. Dodává nám sílu odolávat nepříjemným situacím a katastrofám, které přicházejí.
V Kristově příběhu je ještě jedna důležitá informace. Velká voda a vichr udeřily na domy obou mužů. Zatímco jeden smetou, ten druhý jen prověří a dají zapravdu "moudrému staviteli".
Podle Ježíše nestačí jen slyšet. Pokud nebudeš podle slyšeného i jednat, budeš stále bláznivým stavitelem, jehož dům se při první silnější bouři zhroutí jako domeček z karet.
Druhou možností je radám nejen naslouchat, ale také podle nich i jednat.
Můžeš být moudrý nebo bláznivý. Rozhodnout o tom můžeš jenom ty.
