„Jako na povstalce jste na mne vyšli s meči a holemi. Denně jsem byl mezi vámi v chrámě, a nevztáhli jste na mne ruce. Ale toto je vaše hodina, vláda tmy.“ (Lukáš 22,53+54)
Co si máme představit pod „vládou tmy“? Když Ježíše navštíví jednou v noci Nikodém, člen židovské velerady, Stvořitel mu mimo jiné říká: „Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé.“ (Jan 3,19)
Ten, kdo nemá co skrývat, se nemusí bát světla. Obavy ale musí mít každý, kdo chce svou činnost utajit. Nakonec i dnes se většina zla odehrává v noci nebo za zavřenými dveřmi.
Vláda tmy je takový stav člověka, kdy se díky tomu co dělá, bojí světla a odhalení. Je to zkušenost většiny z nás. Kdo z nás někdy neudělal něco, co by raději vzal zpět? Na chvíli se to sice dá „zamést pod koberec“, ale ani tam není tolik místa, abychom tam mohli své problémy řešit celý život.
Řešením je odevzdat svou minulost Bohu a začít znovu. Pavel píše lidem, kteří odmítli vládu tmy: „Vy všichni jste synové světla a synové dne. Nepatříme noci ani temnotě.“ (1.Tes. 5,5) Ježíš mi nabízí „výmaz mého nebeského trestního rejstříku“. Pokud jeho nabídku přijmu, přestanu se bát světla a odhalení.
Velekněží a starší vyrazili v noci pro Ježíše v doprovodu ozbrojenců. Prozrazují tím, komu ve skutečnosti slouží. Není to Hospodin, ale ďábel a zlo. Neslouží Stvořiteli, ale temným silám.
Vláda tmy hrozí každému obyvateli naší planety. Mohu ji odmítnout. Pokud chci, mohu raději žít pod vládou světla.
(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)
