Nikdo nerozsvítí lampu, aby ji postavil do skrýše nebo pod nádobu. Staví ji na svícen, aby příchozí viděli světlo. (Lukáš 11,33)
Každý z nás máme něco, co se snažíme před druhými zatajit. Většinou se jedná o něco, zač se stydíme, něco, co bychom nejraději vymazali z historie svého života.
Někteří křesťané se snaží zatajit svou víru. Věří, že je to jejich soukromá věc. Ježíš to ale vidí jinak. Už podruhé používá obraz lampy, kterou někdo rozsvítí a pak ji ukryje, takže její světlo není k ničemu a lampa tak ztrácí význam.
Vzpomínám si na den, kdy jsem zjistil, že dívka, do které jsem se zamiloval, mne má ráda. Přišel jsem domů a přestože jsem nic neříkal, moje máma to na mně poznala.
Nejen lásku, ale i skutečnou víru není možné utajit. Víra je osobní vztah s Ježíšem naplněný vzájemnou láskou. I když je to má osobní věc, pokud Ježíše skutečně miluji a důvěřuji mu, jsem najednou jako svítící lampa.
Proč Ježíš používá obraz lucerny? Chce tím vyjádřit fakt, že každý křesťan, který věří v Boha a také mu důvěřuje, bude svým životem – slovy i jednáním – „svítit“. Všichni v jeho okolí to na něm poznají a povede je to k přemýšlení o tom, zda by se neměli vydat stejnou cestou.
Pokud se snažím zatajit svou víru, jsem stejný blázen, jako ten, kdo rozsvítí světlo a přikryje ho kbelíkem. Taková víra nemá smysl. Ježíš varuje: „Kdo se stydí za mne a za má slova, za toho se bude stydět Syn člověka, až přijde v slávě své i Otcově a svatých andělů.“ (Lukáš 9,26) Víra, to je přátelství s Ježíšem. Za to se nemám stydět, ale naopak na to mám být hrdý.
(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)
