Abrahamovi věnuje Bible dost prostoru. Skoro jako v dobrodružném filmu tak můžeme sledovat jeho putování neznámou krajinou. Jde a neví, kde skončí. Drží se ale pevně Božích zaslíbení.
Apoštol Pavel o něm říká: "Věřil, a proto žil v zemi zaslíbené jako cizinec, bydlil ve stanech s Izákem a Jákobem, pro které platilo totéž zaslíbení..." (Židům 11,9; ČEP)
Mnohokrát jsem už slyšel, že víra je dobrá jen pro slabochy. Silnému člověku prý není k ničemu. No, nevím. Ti, kdo to tvrdí asi nikdy nečetli příběhy biblických hrdinů, včetně Abrahama.
Dovolím si připomenout jednu příhodu, která ukazuje, že tento muž nebyl žádný zbabělec. Spíše naopak: "Tu vytáhl král sodomský a král gomorský a král ademský a král sebójský a král belský, totiž sóarský, a seřadili se v dolině Sidímu k boji proti nim, to jest: proti élamskému králi Kedorlaómerovi, králi pronárodů Tideálovi, šineárskému králi Amráfelovi a elasarskému králi Arjókovi; čtyři králové stáli proti pěti.
Dolina Sidím je plná asfaltových studní. Král sodomský a gomorský se do nich při útěku propadli. Ti, kteří zůstali, utekli do hor. Útočníci pak pobrali všechno jmění Sodomy a Gomory i všechny potraviny a odtáhli. Vzali s sebou též Abramova synovce Lota s jeho jměním, sídlil totiž v Sodomě, a odtáhli.
Tu přišel uprchlík a pověděl o tom Hebreji Abramovi, který bydlil při božišti Emorejce Mamreho, bratra Eškólova a bratra Anérova; ti byli s Abramem spjati smlouvou. Když Abram uslyšel, že jeho bratr byl zajat, vytrhl se svými třemi sty osmnácti zasvěcenci, zrozenými v jeho domě, a sledoval útočníky až k Danu. V noci se pak proti nim se svými služebníky rozestavil a pobíjel je a pronásledoval až po Chóbu, jež je na sever od Damašku.
Všechno jmění přinesl zpět a nazpět přivedl též svého bratra Lota s jeho jměním, i ženy a lid." (Genesis 14,8-16)
Krajina, kterou Abraham putuje, je plná menších městských království, mezi kterými čas od času probíhají války. Život v takovém prostředí určitě není snadný. V případě válečného konfliktu by bylo nejlepší se držet neutrality a do ničeho raději nezasahovat.
To ale není Abrahamův případ. Když se dozví o zajetí synovce, dává dohromady malé vojsko a vyráží na válečnou misi. Protože má za svého spojence Hospodina, podaří se mu porazit vojska čtyř králů a osvobodit své příbuzné.
Je slavný. Mohl by se usadit v některém z osvobozených měst. Určitě by dostal čestné občanství. Abraham to ale odmítá. Nebere žádnou kořist, i když má právo si nechat vše, co v boji získal. Vrací se ke své rodině a svým stádům. Dál putuje krajinou a bydlí jako kočovník ve stanu.
Víra není jen pro slabé. Má co nabídnout i těm silným, ke kterým Abraham také patřil. Víra mu dala odvahu zůstat cizincem, protože jeho domov nebyl na této zemi. Ale k tomu se dostaneme až příště.
I dnes se nám může stát, že díky svým zásadám tak úplně nezapadneme mezi ostatní. To by nás ale nemělo znepokojovat. Vždyť totéž prožíval i Abraham. Tak se toho nebojme.
