Lidové přísloví říká: "Do žen a do ovoce se nevidí!" Tuhle moudrost uzná jistě každý muž, který se snaží pochopit ženskou duši. A ženy, které někdy kupovaly meloun, budou zřejmě souhlasit také.
Je tu ale někdo, kdo vidí nejen do melounů a ženského nitra, ale dokonce i do toho našeho mužského srdce:
"Už překaz, prosím, zlobu bezbožníků,
zastaň se těch, kdo žijí pravdivě.
Jsi spravedlivý Bůh a vidíš nás skrz naskrz." (Žalm 7,10)
Často slýchám otázku: "Bude Boží soud spravedlivý? Jak to udělá třeba v případě malých dětí, které zemřely při narození? Jak může vědět...?" David poznal, že ho má Bůh dobře prokouknutého a proto před ním nic netají. Naopak, protože vedle Boží spravedlnosti poznal i jeho lásku, tak může napsat:
"Vím, že mne ochráníš,
protože oceňuješ upřímnost." (Žalm 7,11)
David se odvolává na svou upřímnost. Proč je upřímnost tak důležitá a podstatná? Se zajímavou myšlenkou přichází Pavel ve svém dopise do Korintu: "Obávám se však, aby to nebylo tak, jako když had ve své lstivosti oklamal Evu, aby totiž vaše mysl neztratila nevinnost a neodvrátila se od upřímné oddanosti Kristu." (2.Korintským 11,3)
Opakem upřímnosti je lstivost – ďábelská vlastnost. Satan udělá cokoliv pro to, aby nás odvedl od Boha. Spřádá své sítě, jen aby nás polapil. Někdy paradoxně využívá naší upřímnosti a nebo i hlouposti. Je jako šachový velmistr. Má tahy připravené dlouho dopředu. A pak jen čeká...
David se považuje za upřímného člověka. Nechystá na druhé žádné lsti a léčky. Proto pokračuje:
"Ty soudíš podle pravdy každou faleš.
Kdo neustoupí, pozná tvoji sílu;
ať nabrousí svůj meč a napne luk,
připraví si jen smrt, vlastní střely ho zasáhnou.
Kdo zasel zlo, sklízí pelyněk,
kdo kopal jámu, sám teď do ní spadl,
kdo líčil pasti, na hlavu mu spadly
a vlastní hříchy jej dohonily." (Žalm 7,12-17)
Už jste někdy spadli do jámy, kterou jste kopali pro někoho druhého? Už jste někdy sklízeli pelyněk? Pak víte, o čem tu David píše. Mnoho lidí věří tomu, že se jim nemůže nic stát. Jsou přesvědčeni, že na ně jsou všechny soudy krátké. Ale i v jejich případě platí ono známe pořekadlo: "Boží mlýny melou pomalu, ale jistě". David jim připomíná, že je nakonec dohoní jejich vlastní hříchy.
Jsem rád, že mne jednou nebudou soudit lidé. Jsem také rád, že ani já nebudu muset soudit druhé. Proto se přidávám k Davidovi, který svůj zpěv končí slovy:
"Chválím tě, Bože, za tvou spravedlnost
a žalmy zpívám tobě, nejvyšší Pane!" (Žalm 7,18)
