Povídá se, že když Jurij Gagarin po svém prvním výletu do vesmíru vystoupil z rakety, prohlásil: “Byl jsem v nebi a Boha jsem tam neviděl!“ O pár týdnů později prý dostal dopis ze Švédska, ve kterém mu malá holčička položila otázku: “Pane Gagarine, a máte čisté srdce?“
Otázku téhle holčičky pochopí jen ten, kdo zná následující Ježíšův výrok: “Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha.“ (Bible, evangelium podle Matouše 5) Boha uvidí jen ten, kdo má "čisté srdce".
Při rozhovorech s lidmi se často dostávám k otázkám ohledně jsoucnosti Boha. Některé otázky i argumenty se opakují. Pokud máte chuť, přijměte mé pozvání k prohlídce těchto argumentů - pro i proti. Jen se mnou mějte trpělivost. V každém článku se vždy zaměřím na jeden z nich. A protože mne rodiče učili slušnému chování, začnu argumenty druhé strany - lidí, kteří víru v Boha odmítají.
Argument, kterému se budeme věnovat dnes, můžeme shrnout do věty: "Boha nikdo neviděl!" Už jste tento argument někdy slyšeli? Nebo ho sami používáte?
Někdy může znít i trochu jinak. Má různé varianty. Jednou z nich je prohlášení: “Co nevidím, tomu nevěřím. Ukaž mi Boha a pak uvěřím, že je!“ Když jsem byl mladší, rád jsem na tento argument odpovídal krapet útočně. Víte, co jsem na tento argument odpověděl “soudruhu učiteli“, který mě chtěl v hodině občanské nauky zesměšnit před všemi spolužáky a spolužačkami, a hlavně před tou jednou, kterou jsem tehdy bláznivě platonicky miloval? “Soudruhu učiteli, já zase nevěřím, že máte mozek. Co nevidím, tomu nevěřím. Ukažte mi váš mozek a pak uvěřím, že ho máte!“
Pro spolužáky jsem byl v té chvíli hrdina. Soudruh mi to ale "připsal k dobru", když jsem se hlásil na střední školu. S posudkem, který mi napsal, mě nakonec vzali jen na odborné učiliště...
To, že něco nevidím, ještě není důkaz, že to neexistuje. Kdybych měl zpochybňovat vše, co jsem v mém životě neviděl, nemusel bych už dělat nic jiného. Je to možná ostuda, ale já nikdy na vlastní oči neviděl Niagarské vodopády, Amazonku, Kilimandžáro a vlastně jsem neviděl ani Moskvu, New York a další místa a města na naší planetě.
Kamarád právě v těchto dnech podniká výlet na zmíněné Kilimandžáro. Těším se, až po svém návratu udělá v mém církevním společenství cestopisnou přednášku. Radek totiž umí báječně fotografovat. Kdybych používal argument “co nevidím, tomu nevěřím“, tak bych nemohl věřit ani Radkovi a jeho fotkám. Vždyť on klidně mohl sedět u počítače a “vyrábět“ pomocí počítačových kouzel obrázky, které jsou jen virtuální realitou.
Ano, neviděl jsem spoustu věcí, míst i lidí. Musím také přiznat, že mé oči ještě nikdy neviděly Boha. Nakonec, v tom nejsem sám, takových je nás víc.
Proto jsem rád, že tu žil někdo, kdo mohl prohlásit: “Kdo vidí mne, vidí Otce!“ (Bible, ev.Jana 14) Při čtení Ježíšova životopisu v novozákonních evangeliích poznávám Ježíšova otce – Boha. Když se ponořím do biblického textu, je to jako bych ho viděl před očima.
I když Boha nemůžeme vidět svýma očima, nemusíme se ho ještě vzdávat. Okolo nás je spousta důkazů jeho činnosti a tedy i existence. Pokud někdo odmítá Boha jen proto, “že co nevidí, tak tomu nevěří“, není to moc pádný argument. Protože to by pak musel odmítnout vše, co neviděl na vlastní oči. Nemohl by věřit učebnicím, slovníkům, dějinám a ani zprávám v médiích.
Křesťané věří, že vedle “tělesného zraku“ existuje i tzv. “duchovní zrak“. Mé tělesné oči ještě nikdy neviděly Boha. Přesto věřím v jeho existenci. A nejen to. Cítím jeho přítomnost v mém životě. Je někdy tak silná, že mám chuť spolu s Jóbem (postava stejnojmenné knihy Bible) prohlásit: “Bože, dříve jsem o tobě jen slyšel. Teď jsem tě konečně uviděl na vlastní oči.“ (Bible, Jób 42, parafráze)
Příště se podíváme na argument: “Věda nedokázala Boží existenci!“
Do té doby nám všem přeji hodně radosti z toho, že se můžeme dívat okolo sebe a hledat stopy vládce vesmíru. Zrak je úžasný dar. Tak ho správně využívejme.
A pokud máme ve svém okolí někoho, kdo už třeba nevidí, buďme k němu ohleduplní a pozorní.
