Můj táta byl pastorem v době, kdy to faráři a duchovní neměli zrovna moc snadné. Na místa, kde působil, dojížděl vlakem nebo na motorce. Díky tomu byl často mimo domov. Ale vzpomínám si, že vždy, když měl někdo z nás narozeniny, tak byl doma, abychom to spolu mohli oslavit.
K takovým rodinným oslavám patřilo dobré jídlo, které máma, výtečná kuchařka, dokázala přichystat i v době, kdy jsme museli počítat každý halíř. Většinou dokázala našetřit i na to, aby mohla upéct pár zákusků nebo dort.
Vedle jídla a radosti z toho, že jsme zase jednou všichni pohromadě, patřila k oslavám i tátova modlitba, na kterou jsem se vždy těšil. V ní vždy děkoval za to, že jsme všichni zdraví, máme se rádi a že jsme se dožili dalšího roku oslavence.
Měl jsem čtyři sourozence a tak jsem se na takovou oslavu mohl těšit sedmkrát do roka. Tyto vzpomínky se mi vybavily při čtení textu apoštola Pavla: "Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství: se vší moudrostí se navzájem učte a napomínejte a s vděčností v srdci oslavujte Boha žalmy, chválami a zpěvem, jak vám dává Duch." (Koloským 3,16)
Vzpomínám si, jak kdysi Václav Havel prohlásil, že mezi lidmi vládne "blbá nálada". Tehdy jsem to tak nevnímal. Dnes se mi zdá, že je to pravda. Většina lidí si stále na něco stěžuje. Naříkáme na to, jak se máme špatně, když si nemůžeme pořídit vše, co bychom chtěli.
Vzpomínám si, jak jsem měl jako kluk také jednou "blbou náladu". Měl jsem jen staré kolo a toužil po novém, s přehazovačkou. Jednou jsem tak brblal před dědou, který si mne zrovna bral na prázdniny. Neříkal nic, ale v příštích dnech mne vzal na návštěvy k lidem, kteří měli daleko víc důvodů k naříkání.
Koho jsme spolu navštívili? Tak třeba dědův kamarád přišel o obě nohy. Jedna sousedka zase byla úplně hluchá a soused na konci vesnice viděl jen obrysy... Pak jsme se s dědou jednou večer modlili. A on ve své modlitbě děkoval za to, že stále ještě chodí, vidí a slyší. Děkoval za to, že mu chutná, i za to, že může mít každý den na snídani svůj oblíbený chléb, nadrobený v bílé kávě... Poslouchal jsem jeho modlitbu a pomalu začal chápat, že nemám žádný důvod k tomu, abych měl "blbou náladu".
Apoštol Pavel píše, že "slovo Kristovo" má moc nás zbavit "blbé nálady" a naplnit naše srdce vděčností, která se projeví tím, že budeme Boha oslavovat "žalmy, chválami a zpěvem".
Určitě bychom našli důvod k tomu, abychom se mohli přidat k těm, co neustále "brblou". Stejně tak můžeme najít důvod k tomu, abychom dnešek strávili v atmosféře vděčné radosti.
Pavel nás vybízí, abychom Boha oslavovali žalmy. Chci proto končit slovy jednoho z nich. David v něm říká: "Hospodine, král se raduje z tvé moci, nad tvým vítězstvím vděčně jásá." (Žalm 21,2)
