Byl pátek, všude hromady sněhu. Před setměním jsem se ještě stavil u Shellky doplnit plyn v nádrži mého auta. Zaplatil jsem a pokladní popřál příjemný víkend. Usmála se a odpověděla: "No, moc příjemný nebude, jsem v práci!"
"Mohlo by být hůř," reagoval jsem, "myslíte, že kdybyste byla bez práce, tak by vám bylo o víkendu líp?"
To už se k nám přidala druhá pokladní a další zákazník. Vzácně se shodli, že než být bez práce, to raději občas prožít pracovní víkend.
Umíme si vážit hodnot, které považujeme za samozřejmé?
Kolik lidí, kteří každé ráno vstávají do práce, závidí těm, co vstávat nemusejí a "jen čekají, až dostanou další sociální dávky"?
Ti samí lidé, když později přijdou o práci a ráno už vstávat nemusí, po pár dnech lenošení závidí těm, co vstávat musí.
Proč o něco musíme přijít, abychom si toho začali vážit?
Tehdy na "benzínce" jsem si s vděčností uvědomil, jak se mám dobře, že mám práci. Děkoval jsem Bohu, že mohu dokonce dělat to, co mne baví a naplňuje. Najednou byl svět, i přes ty hromady sněhu na cestě, krásnější.
Je spousta lidí, kteří musí o víkendu do práce. Policisté, vojáci a hasiči, aby nám zajistili pocit bezpečí. Lékaři, abychom měli kam jít, když nás zradí naše zdraví. Zaměstnanci plynáren, elektráren, vodáren a tepláren, aby nám bylo dobře i u nás doma. Mohl bych pokračovat, ale to už nechám na vás.
Dnes jsem si vybral pokladní Shellky v našem městě. Vážím si její práce. I práce všech, kteří o víkendu musí do služby, aby se život naší společnosti nezastavil.
Vděčnost je vlastnost, která se v dnešní společnosti moc nenosí. Přesto, pokud máme práci, měli bychom si jí vážit. Buďme vděční i těm, kteří pracují nejen v noci, ale i o víkendech. Jejich plat tomu většinou neodpovídá. Tak se na ně alespoň usmějme a přidejme pár pěkných slov.
Vděčnost prý přináší radost.
Lékaři říkají, že i uzdravuje.
Tak vám přeji mnoho zdraví.
A příjemný víkend.
I vám, co budete v práci.
