Je to už drahně let, co jsem pod svým blogem otevřel rubriku „Vážím si“. Psal jsem v ní o bezdomovcích, Miloši Zemanovi, Václavu Klausouvi, o hasičích nebo o jednom samoživiteli... Dnes chci v této rubrice zmínit Andreje Babiše.
Protože už od posledního článku v této rubrice uplynuly skoro čtyři roky, raději připomenu, co je jejím cílem. Táta mi vždy říkával, že se od každého člověka mohu naučit něco dobrého. Jen se prý musím porozně dívat. "Není to snadné," říkával, "ale pokud budeš trpělivý, tak se to naučíš."
A tak jsem se v této rubrice v minulosti díval na lidi, u kterých to bylo snadné. Třeba na jednoho hasiče nebo na dobrovolnici v Adře. Později jsem si zkusil všímat i těch, u kterých to tak snadné nebylo. Třeba právě už zmiňovaného Miloše Zemana a Václava Klause. I u nich jsem si pro sebe našel něco, v čem byli dobří.
Už nějakou dobu pozoruji Andreje Babiše. Nikdy jsem nevolil ANO, politické hnutí, které vede a v jehož čele stojí. Není mi sympatický a čas od času se rád vyjádřím k tomu, v čem s ním nesouzním.
Má něco, v čem nám může být příkladem? Něco, čemu bychom se od něj mohli přiučit? Je v něčem lepší než ostatní?
Andrej Babiš má oproti ostatním současným politikům jednu velikou přednost – úžasný tah na branku. Kdyby se v mládí věnoval třeba fotbalu, možná z něho mohl vyrůst fotbalista, který by zastínil Pelého a další hvězdy. Pravda, při svém pojetí boje by spoustu zápasů nedohrál pro červenou kartu, ale pokud by mu nakonec pro jeho originální chápání pravidel nezakázali fotbal úplně, možná by vydělával ještě více, než díky svému byznysu.
Pan Babiš má cíl, za kterým jde – chce mít ještě více peněz a ještě větší moc. Je jako buldok, který když ucítí kořist, tak ji chytí a už nepustí. To je něco, co ostatním současným politikům chybí.
Ten tah na branku chybí i spoustě lidí v naší společnosti. Zvláště těm, co neustále naříkají a čekají, že se o ně postará stát. Pokud by si vzali příklad ze svého idolu ti naříkači, kteří se nachází mezi 35% voličů ANO, situace v naší zemi by se radikálně změnila. Možná by pak dokázali nakazit i většinu zbývajících naříkačů na zlé časy.
To další, co bychom se od Andreje Babiše mohli učit (a platí to i pro současného premiéra), je umění Andreje Babiše prodávat jako vlastní zásluhy nejen to, co skutečně udělal, ale i to, co mají na svědomí političtí spojenci. Pokud chcete důkaz, připomeňte si, jak dopadla bývalá ČSSD, když s ním spoluvládla. Andrej Babiš dokázal přesvědčit i její voliče o tom, že to vše dobré, co udělala vláda, je zásluha Andreje Babiše a jeho ANO, zatímco za všechny neúspěchy mohli vždy politici ČSSD nebo opozice. Dokázal být přitom tak sugestivní, že v příštích volbách se ČSSD odporoučela do propadliště dějin a dnes už jí nepatří ani dlouholetá osvědčená značka.
Předseda hnutí ANO to umí tak dobře, že mu v současné době věří 35% voličů. Andrej Babiš je dokáže přesvědčit o své pravdě, i když je lehce prokazatelné, že to, co říká, je lež. Naposledy jsme se o tom mohli přesvědčit v rozhovoru, který na iDNES.cz vyšel dne 22. února 2024. V něm tvrdil, že to nebyla jeho vláda, která dojednala Green Deal, ale vláda Petra Fialy. Je snadné dohledat, která vláda byla u zrodu Green Dealu a mohla na něm něco změnit. Umění Andreje Babiše přesvědčit davy o tom, že on za nic nemůže je tak dokonalé, že mu věří 35% voličů.
Ano, Andrej Babiš má schopnosti, které bychom se od něho měli učit. Má famózní tah na branku a umí se neskutečně prodávat. To je něco, co naše společnost postrádá. Možná i proto mu fandí tolik lidí.
Pokud v tom učení se od Andreje Babiše budeme úspěšní, tak si dejme velký pozor, abychom to, co se od něj naučíme, nezneužívali jen ke svým sobeckým zájmům a nemysleli jen sami na sebe a svůj osobní prospěch.
