Ale mé nepřátele, kteří nechtěli, abych byl králem, přiveďte sem a přede mnou je pobijte. (Lukáš 19,27)
Další Ježíšovo podobenství se uzavírá. Vyprávěl ho lidem, kteří měli tendenci ho tlačit k tomu, aby se už konečně postavil do čela povstání, které přinese Izraeli nezávislost na Římu.
Prostí lidé rádi věřili tomuto tradičnímu pohledu na roli Mesiáše. Tuto myšlenku šířili i tehdejší teologové, protože i oni si přáli svobodu. Dobře věděli, že Mesiáš má přinést osvobození od hříchu, ale i u nich platilo, že „přání je otcem myšlenky“.
Ježíš se je snaží přesvědčit o tom, že svými postoji škodí nejen Izraeli, ale i sami sobě. Často s nimi diskutuje a mezi řádky jim říká to, co prostí lidé nemohou pochopit. Oni chápou, vědí, ale nechtějí přijmout to, co jim Ježíš říká.
Čas Ježíšovy služby se pomalu chýlí ke konci, a tak musí ve své argumentaci vůči farizeům a zákoníkům trochu přitvrdit. Nalévá jim čisté víno. V závěru tohoto podobenství otevřeně říká, jak dopadnou všichni, kdo ho odmítnout přijmout jako svého duchovního vůdce.
Jednou přijde soud. Ti, kdo odmítli věčný život, zemřou jednou provždy. Další šance už nebude. Židovští duchovní dobře věděli, kdo je, a přesto ho odmítli. Pochopili jeho nabídku nebeského království, ale oni chtěli raději to pozemské.
Stvořitel mi dává svobodu. Nemusím ho respektovat a nemusím sdílet jeho hodnoty. Mohu dál zůstávat na straně zla. Ke svobodě patří nejen to, že se mohu rozhodnout jak chci, ale i poznání toho, že mé rozhodnutí vždy přináší své následky. V případě Božího království buď život, nebo smrt.
(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)
