Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: „To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!“ Tu ho ten druhý okřikl: „Ty se ani Boha nebojíš?"
"Vždyť jsi sám odsouzen ke stejnému trestu. A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal.“ A řekl: „Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.“ Ježíš mu odpověděl: “Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“ (Lukáš 23,39-43)
Podle starších překladů byli s Ježíšem ukřižováni dva lotři. Ten jadrný výraz se mi líbí víc než termín zločinec, i když na ty dva je možné ho pravdivě použít. Měli za sebou pestrou minulost a nejspíš se dopustili i těch nejhorších zločinů.
Teď visí na kříží – jeden po Ježíšově pravici, druhý po jeho levici. Oba vědí, že je čeká pomalá a velice bolestivá smrt. Slyší volání davu, vnímají i nenávist velekněží a starších. Čtou také nápis nad Ježíšovou hlavou: „To je Ježíš, král Židů.“ (Matouš 27,37) Slyší, jak se Ježíši skoro všichni posmívají.
Jeden z nich se přidává k davu a rouhá se. Druhý sleduje Ježíše a všímá si, jak to vše snáší. V jeho tváři nevidí ani stopu nenávisti. Jak moc se liší od těch „svatých“ tam dole. V Ježíšově tváři vidí lásku, která je silnější než zloba a nenávist těch, kteří ho nechali přibít na kříž.
V uších mu ještě zní Ježíšova prosba za ty, kteří nevědí, co dělají. V té chvíli uvěří, že muž, který visí vedle něj, je Mesiáš. Prosí ho o odpuštění a Ježíš ho ujistí, že přijímá jeho upřímné pokání a lítost nad hříšným životem. Umírá s pokojem v nitru, protože ví, že mu Bůh dal milost. Umírá a těší se na chvíli, kdy se s Ježíšem potká v jeho království, kde už žádná smrt nebude.
(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)
