„To fakt žiješ s jednou ženou už víc jak třicet let? To snad ani není možné!“ Něco podobného jsem už slyšel vícekrát. Na začátku údiv, na konci možná trochu i závist.
Pij vodu z vlastní nádrže, tu, jež vyvěrá z tvé studnice. Mají se tvé prameny roztékat ven do široka jako vodní toky? Tobě mají patřit, tobě jedinému, a ne cizím spolu s tebou. Buď požehnán tvůj zdroj, raduj se z ženy svého mládí, z milované laně, z líbezné srny; její prsy ať tě vždycky opojují, kochej se v jejím milování ustavičně. Proč by ses kochal, můj synu, v cizačce, proč bys v náručí cizinku svíral? (Přísloví 5,15-20)
Dřív jsem si to také neuměl představit. Před svatbou mne trápilo, o čem si budeme povídat, až si řekneme vše. Po třiceti letech hledáme čas, abychom si to vše vůbec stihli říct.
Biblické přísloví mi radí, abych, chci-li být dlouhodobě šťastný, zůstal věrný své ženě. Navíc dodává, že i v sexualitě je nešťastnější ten, kdo hledá rozkoš s ženou svého mládí.
Setkávám se i s lidmi, kteří uvěřili tomu, že „u sousedů chutná líp“. Možná to byla chvíli i pravda, než zjistili, že to doma bylo lepší, jenže teď už žádné „doma“ kvůli své hlouposti a pošetilosti nemají.
Jsem Bohu vděčný za to, že mohu celý život pít z jedné studny a nepotřebuji hledat náhradní zdroj. Díky mé milé tak nemusím hledat štěstí v náruči cizinky, protože jsem ho už našel v té její. Nechcete to zkusit také? Já to zkouším a nelituji.
Bože, díky za rozkoš nabízenou párům pijícím z vlastní studny. Pomoz, prosím, i těm, kteří svou studnu teprve hledají.
Článek je součástí mozaiky, kterou postupně vytvoří 366 dílů série s názvem "Na počátku všeho bylo Slovo". Najdete je v rubrice se shodným názvem.
Minulý díl: Braň svěřené dědictví!
