Když to zástupy zpozorovaly, šly za ním; on je přijal, mluvil jim o Božím království a uzdravoval ty, kteří to potřebovali. (Lukáš 9,11)
Lukáš poznamená něco, co přímo souvisí s jeho profesí lékaře. Ježíš podle něj neuzdravoval všechny lidi, ale jen ty, kteří to skutečně potřebovali. To je od lékaře zajímavé sdělení, které bych neměl ignorovat.
Právě tato zpráva mi může pomoci, když se modlím a prosím Boha za své uzdravení, nebo za své blízké, ale ono se nic neděje. Je totiž docela možné, že Ježíš usoudil, že uzdravení nepotřebuji, nebo že by mi mohlo dokonce vzhledem k věčnému životu i uškodit.
Pokud jste se už někdy setkali s tím, že Bůh nevyslyšel vaše prosby tak, jak jste si představovali, tak si umíte představit, jak se musel cítit člověk, který přišel k Ježíši s prosbou, aby mu vrátil zdraví, jenže od toho zázračného léčitele uslyšel: „Nezlob se, ale ty nepotřebuješ uzdravit. To není tvůj hlavní problém!“
Člověk se může na Boha hněvat. Může na něj být pěkně naštvaný, když ví, že Bůh má moc uzdravit, ale někdy ji odmítne použít. Proč to Bůh dělá? Protože vševědoucně usoudil, že to není potřeba, nebo že ještě nenastal ten vhodný čas.
Dostal jsem se do nemocnice. Ošetřoval mne doktor, který hledal Boha a měl spoustu otázek. Byl to vynikající lékař a já tak byl v dobrých rukou. Až zpětně jsem pochopil, že jsem se tam ocitl i proto, abych mu mohl vyprávět o své víře. Bůh za ním posílal ještě další nemocné, kteří mu pomohli nalézt odpovědi na jeho otázky a díky tomu i Boha. Moje čekání na zdraví mělo najednou smysl a já uznal, že Bůh chyby nedělá.
(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)
