Za pár dnů nás čeká další stěhování. Díky mému povolání jsme se stěhovali trochu častěji, než průměrné rodiny v naší zemi. A i když má stěhování i své kladné stránky, už se těšíme, až bude vše za námi.
Žalm, o kterém chci dnes chvíli přemýšlet, jsem dlouho neměl rád. Pokud bych chtěl přemýšlet o svém spasení z pohledu tohoto textu, neměl bych žádnou šanci. Když jsem ho ale naposledy otevřel v parafrázovaném překladu "Průvodce životem", všiml jsem si hned v úvodu něčeho, co se mi velice líbí.
"Pane můj,
koho přijmeš, aby s Tebou bydlel,
kdo v Tvé přítomnosti bude mít domov na věky?" (Žalm 15,1)
Jako kazatel jsem se čas od času stěhoval. Teď mne vzhledem k mému věku čeká stěhování poslední.
Rád bych ale jednou prožil stěhování na místo, o kterém píše David. Tam, kde mi Bůh připraví "domov na věky". Podívejme se, pro koho je tento domov připraven. Kdo se v něm jednou ubytuje?
"Ten, kdo žije bezúhonně,
protože se řídí Tvým přikázáním
a pravdu říká z upřímného srdce.
Kdo nešíří pomluvy a neuráží druhé,
kdo za dobré nikdy neodplácí zlým.
Kdo nedá na toho, jež pohrdá Bohem
a kdo si váží těch, kteří se Boha bojí.
Kdo splní slib, i kdyby třeba škodu utrpěl,
kdo své slovo splní cele, beze změn.
Kdo odmítá bohatnout na lidské nouzi
a nedá se podplatit proti bezúhonnému.
Kdo takto jedná, bude stát pevně." (Žalm 15,2-5)
Líbí se vám tato slova? Pokud je vezmeme vážně, bude se nás "věčný domov" vůbec týkat?
Připomnělo mi to otázku "bohatého mládence": "Mistře, co dobrého mám udělat, abych získal věčný život?" (Matouš 19,16-20) Ježíš, který byl oním mistrem, odpověděl: "... chceš-li vejít do života, zachovávej přikázání!" Na to mu mladík řekl: "To jsem všechno dodržoval! Co mi ještě schází?"
Boží zákon znám už od svého dětství. Také se podle něho snažím žít. Nemohu ale s čistým svědomím říci, že se mi to vždy daří. Mohu vůbec přemýšlet o tom, že bych jednou mohl být v tom věčném domově? Mohu se těšit, že mé stěhování jednou provždy skončí?
Vždy, když si pokládám podobné otázky, tak se raduji z toho, že jsem křesťan. Jsem Bohu vděčný za Nový zákon, ve kterém Ježíš každému, kdo touží po věčném domově, odpovídá: "Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, je již odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího." (Jan 3,16-18)
Je zvláštní, že tato slova řekl Bůh, který musel přiznat: "Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil." (Matouš 8,20) Ježíš, Syn člověka, opustil "věčný domov", kde měl trvalé bydliště, aby se na třicet tři roky stal poutníkem, který ráno nevěděl, kde bude večer uléhat ke spánku. To vše udělal kvůli mně. Přeje si, abych mohl jednou bydlet s ním. Přeje si, aby už brzy skončilo mé neustálé stěhování z místa na místo.
Už se na ten okamžik těším.
