Občas si ještě vzpomenu na dobu, kdy jsem byl třídním otloukánkem. Termín šikana se tehdy ještě nepoužíval. Vždy jsem si říkal, že příště už brečet nebudu. Opakoval jsem si to tak dlouho, až se mi to podařilo.
Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo. (Zjevení 21,3+4)
Dnes si občas říkám, že kdybych uměl plakat, bylo by mi lépe. Jenže ten blok ve mně zůstává a slzy přijdou jen velmi zřídka, přesto důvodů k pláči a situací, kdy by pláč odplavil mnohé křivdy, je pořád dost.
Vím, že žiju na planetě, kde se o moc pere dobro se zlem, a hřích je v boji o naše nitro velice úspěšný. Proto tak rád čtu Janova slova o tom, co nastane, až se Ježíš vrátí na naši Zemi. Těším se, až mi Bůh setře poslední slzu z očí. Bude poslední, protože Ježíš jednou provždy porazí ďábla, vymýtí hřích a zlo z našeho života definitivně zmizí.
Společně s ďáblem zmizí v propadlišti dějin i nemoci, bolesti, nářek a umírání. Smrt bude poražena a my všichni, kteří budeme na Ježíšově straně, pak začneme věčný život. Pro tento život budeme mít dokonalé životní prostředí a díky proměně, kterou v našem nitru dokončí náš Stvořitel a Spasitel budeme konečně dokonalí i my.
Bože, věřím, že jednou budu díky Tobě dokonalý. Proměňuj mne už dnes! Nechci ubližovat, chci raději pomáhat a sloužit.
Článek je součástí mozaiky, kterou postupně vytvoří 366 dílů série s názvem "Na počátku všeho bylo Slovo". Najdete je v rubrice se shodným názvem.
Minulý díl: Nejlepší soused
