Ježíš mu řekl: „Dnes přišlo spasení do tohoto domu; vždyť je to také syn Abrahamův. Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo.“ (Lukáš 19,9+10)
Setkání Ježíše s vrchním celníkem v Jerichu bylo pro všechny šokující. Zvláště farizeové a zákoníci čekali, že to Zacheus pěkně schytá. Ježíš přece dobře ví, jak je třeba jednat se zrádci, jakými jsou celníci. Kolaborant přece nemůže počítat se slitováním.
Jenže Stvořitel na Zacheovo prohlášení odpoví kladně. Přijímá jeho pokání a ujišťuje ho, že Boží království je otevřené pro něj i jeho blízké. Lidé v zástupu nevěří svým uším. Ježíš vidí v jejich obličejích to překvapení. Proto připomíná, že Zacheus je také potomek Abrahama a má proto stejnou šanci na záchranu jako všichni ostatní.
Zacheus prožívá nejšťastnější den ve svém životě. Celou dobu, co dělal celníka, musel snášet opovržlivé pohledy všech sousedů. Nejhůře se cítil, když se setkal s duchovními. Ti dávali své opovržení najevo nejvíc ze všech.
Vrchní celník už dávno vzdal své naděje na věčný život. Uvěřil, že Boží království není pro celníky. Někde v hloubi jeho duše byla touha po setkání s Bohem, ale strach z toho, že by i v jeho očích viděl jen pohrdání a soud, byl tak velký, že vždy jeho touhu po Bohu téměř udusil.
Vlastně si připadal jako živá mrtvola. Sice žil, ale neměl žádnou perspektivu. Jednou zemře, zahrabou ho do země a tím vše skončí. Ani pes pak po něm neštěkne.
Teď je ale najednou vše jinak. V očích Mesiáše nevidí ani stín pohrdání. Jen lásku a odpuštění. Není mrtvý, už zase žije.
(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)
