Když se Ježíš přiblížil k Jerichu, seděl u cesty jeden slepec a žebral. Když uslyšel, že kolem prochází zástup lidí, ptal se, co se to děje. Řekli mu, že tudy jde Ježíš Nazaretský.
Tu zvolal: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ (Lukáš 18,35-38)
Pověst o tom, že Ježíš může uzdravit jakoukoliv nemoc, se šířila celým Izraelem a jeho okolím. Lidé vyprávějí o Učiteli, který bude nejspíš tím dlouho očekávaným Mesiášem. Jeho zázraky se podobají tomu,
U cesty vedoucí do Jericha v té době sedává slepý muž. Je to místo, kudy chodí hodně lidí, a on vždy, když uslyší, že se k němu někdo blíží, prosí o almužnu. Nevidí ty, kdo jsou kolem, a jen podle Slepec tu takto sedává každý den. Jakmile ale uslyšel, že se blíží Ježíš, uvědomil si, že má šanci na změnu. Už nechce žebrat, nechce být závislý na milodarech druhých a teď by se to mohlo změnit. Volá na Ježíše a prosí o smilování. Nechce milodar, ale chce vrátit zrak, aby tu nemusel sedět a žebrat.
Každý člověk občas zatouží po změně. Důležité je, co v takové chvíli udělám. Budu dál naříkat nad tím, co se mi děje? Budu se zlobit na celý svět a nespravedlnost, která vládne? Tak to dělá spousta lidí.
Slepec svůj problém předkládá Ježíši. Ví, že jeho touha po změně je dobrá, ale samotná touha nestačí. Proto volá: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ Stejnou prosbu mohu k Ježíši vyslat i já. Pokud bude upřímná, Ježíš se smiluje.
(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)
