Na natáčení poslední dvou fejetonů pro Křesťanský magazín jsem vyrazil v kraťasech, tričku a sandálech. Meteorologové na ten den předpovídali letní teploty i bouřky. A protože jim předpověď vyšla, nelitoval jsem.
Když jsme v Růžové zahradě na Petříně dokončili natáčení, režisér se na mě podíval a říká: "Jak se tak na tebe dívám, tak si říkám, že už jsem taky dost starej na to, abych nosil sandály s ponožkami!"
Shodli jsme se na tom, že s ponožkami v sandálech se nám chodí líp. I když je pravda, že jsem ten den ponožkami maskoval zatejpovaný kotník, který jsem si pár dnů před tím zvrtnul v Beskydách.
Hodinu po natáčení jsem už seděl v Pendolinu a uháněl domů. Znovu jsem si vzpomněl na téma sandálů a ponožek. Když se vloni probíralo i zde na blogu, tak mne pobavila diskutérka, která se pohoršovala nad tím, že burani, co jako já nosí do sandálů ponožky, zhoršují pověst naší republiky v Anglii. Mně osobně víc vadí, když nám pověst ničí pražští taxikáři, poslanci tuneláři a ...
Podíval jsem se na ponožky na mých nohách, kterým bylo v těch sandálech tak dobře. "No a co," řekl jsem si, "mně to vyhovuje, manželce nevadí a Angláni? Ti nám jen závidí naši svobodu. Vždyť je to pravda. Už jsem dost starý na to, abych nosil ponožky i do sandálů!"
