3. žalm měl podle židovské tradice napsat David v době, kdy utíkal před svým synem Abšalómem. Ten se rozhodl, že ho zbaví královské koruny a sám usedne na jeho trůn.
Abšalóm chtěl získat izraelský trůn za každou cenu. Protože mu stál v cestě vlastní otec a rodina, rozhodl se je všechny odstranit. David se chce vyhnout válce s vlastním synem, a proto raději utíká. Během noční cesty se pak modlí:
"Můj Bože, jak mnoho mám nepřátel!
Kolik je těch, co proti mně povstávají a s chutí volají:
´Je konec s Davidovou vládou, toho už Hospodin nezachrání.´
Já ale stále vidím, Pane, že jsi mne obklopil jako hradba.
Na tvé moci já zakládám, ta mně dodává odvahu." (Žalm 3,2-4)
David musel během svého života často utíkat před nepřáteli. Mnoho let se musel skrývat před králem Saulem. Ten, když zjistil, že si Hospodin za jeho nástupce vybral toho pasáčka ovcí, neustále hledal příležitost k tomu, aby se ho zbavil. Nejdříve to zkoušel skrytě, ale jak běžel čas, nakonec se ale jeho snaha o odklizení Davida z cesty stala věcí veřejnou.
Teď je ale situace jiná. Jeho nepřítelem je vlastní syn. David najednou zjistil, kolik má mezi svými podřízenými zrádců. Jako vždy se proto obrací s prosbou o radu i pomoc na Stvořitele.
"Modlil jsem se, nahlas jsem k tobě volal,
a tys mne, Pane, ze svého vysokého sídla vyslyšel." (Žalm 3,5)
Když rozmlouvám se svým Tvůrcem, když se modlím, většinou mé myšlenky zní jen v mé mysli. David píše, že svou modlitbu Bohu vykřičel.
Asi se mu nemůžeme divit. Přestože píše, že ho Stvořitel vyslyšel, přiznává, že je na tom stále zle, protože jeho útěk ještě neskončil, a pokud ho jeho syn se svým vojskem dostihne, přijde zcela jistě o život.
Hospodin tak slyší projevy díků a vděčnosti za klid a pokoj, který se uhostil v Davidově nitru poté, co svůj problém svěřil do jeho rukou:
"Jsem na tom dosud zle, jak nikdy dříve,
a přitom jsem si v noci lehl, klidně se vyspal a zase procitl;
jako dítě jsem spal v Boží náruči." (Žalm 3,6)
Tato část žalmu se mi velice líbí. Davidova slova mi připomněla náš rodinný výlet na Šerák v Jeseníkách. Mladší syn měl tehdy tři roky. Půlku cesty statečně šlapal a snažil se, abychom na něho nemuseli čekat. Nechtěl být poslední. Pak mu začaly docházet síly a tak jsme udělali malou občerstvovací pauzu. Po ní jsme vyrazili dál. Bylo vidět, že je unavený, a tak jsem ho vzal do náruče. Po chvíli usnul. Když se probudil, zase statečně šlapal až na vlakovou zastávku.
Vybavují se mi také vzpomínky na chvíle, kdy jsem na tom byl hodně zle. Dokud jsem se snažil vše řešit sám, nespal jsem a v noci mi pak z toho všeho šla hlava kolem. Teprve, když jsem to vše odevzdal svému Bohu, našel jsem klid a spal zase jako to dítě v náručí svého táty.
David ještě nemá vyhráno. Stále utíká před svým synem, který ho chce zabít. Přesto svůj žalm končí nádherným důkazem toho, jak silná je jeho důvěra ve Stvořitele.
"Proti mně povstaly desetitisíce a další se ukryly v zálohách,
já se však té přesily nebojím.
Pane, vždyť ty jsi už tolikrát, nad mými nepřáteli zvítězil,
ranami jsi umlčel bezbožníky.
Přijď znovu, zachraň mne i dnes!
Jen u tebe, Pane Bože, je spása,
nad tvým lidem je rozprostřena nebeská ochrana." (Žalm 3,7-9)
Na naší planetě má zatím hřích a zlo mnoho prostoru. Nejen v těch okolo nás, ale i v nás. Proto bychom měli počítat s tím, že se některé problémy budou vracet a jiné, nové, se zase vynoří. V takových chvílích je dobré, když si připomínáme, jak nás náš Stvořitel v minulosti vyvedl i z těch neřešitelných situací. Když to udělám, mohu pak spolu s Davidem opět prosit: "Pane, přijď znovu, zachraň mne i dnes, ať mohu zase usínat jako dítě ve Tvé náruči."
