Občas si vzpomenu na dobu, kdy o mém tátovi začaly kolovat takové pomluvy, že se dokonce se mnou báli někteří lidé bavit nebo mne pozdravit.
Bylo mi šestnáct a hodně mne to tehdy poznamenalo. Když si i ve vlastní církvi připadáte jako prašiví, není to vůbec snadné.
V té době mi nejvíc pomohl právě táta. I jeho to vše trápilo, ale viděl jsem na něm, že to dává do Božích rukou. Dnes už je to vše jen vzpomínka. Ti, co tyhle řeči šířili už nežijí, a já se mohu dál těšit z toho, že mám tátu, který má spoustu životních zkušeností.
Také David zažíval období, kdy si musel připadat podobně:
"Mé srdce selhává,
síly mne opouštějí, zrak selhává.
Ti, kdo mne milovali, moji přátelé,
štítivě se teď odvracejí,
i moje rodina postává opodál." (Žalm 38,11-12)
Nejtěžší je, když pomluvě uvěří ti nejbližší – děti nebo životní partner. To pak bolí daleko víc, než když v těchto lidech máte oporu. Pokud se od vás odvrací i přátelé, pak můžete mít pocit, že život přestává mít smysl.
Zrůdnost takového jednání nepřátel spočívá v tom, že člověk je najednou sám a dochází i k tomu, že se nakonec ptá, zda to, co o sobě slyší, není nakonec pravda. Přitom za tím vším stojí ďábel, který nás chce připravit o důvěrný vztah s Bohem.
"Úhlavní nepřátelé nastražují léčky,
chystají mi pasti,
Šíří o mně hrozné pomluvy
a lstivě vymýšlejí, jak mne zahubit."(Žalm 38,13)
Pomluva je zločin. Někdy dokáže i zabíjet. Mnoho lidí raději ukončilo svůj život, než by bojovali proti lžím, které o nich šířili jejich nepřátelé a někdy dokonce i přátelé. V naší společnosti nejsou pomluvy považovány za těžký zločin. Pokud se celá věc dostane až k soudu, tresty jsou směšně nízké.
Ten, kdo pomlouvá, by měl vědět, že na Božím soudu je jeho jednání považováno za smrtelný hřích. Šiřitelé pomluv nebudou v nebi, protože právě ďáblova pomluva narušila vesmírnou atmosféru lásky.
Líbí se mi, jak na pomluvy reaguje David.
"Já to neposlouchám, jako bych byl hluchý,
a jako němý neotevřu ústa.
Nechci to slyšet, nehodlám se bránit."(Žalm 38,14-15)
David odmítá naslouchat lžím, které o něm šíří jeho protivníci. Dokonce na ně odmítá reagovat. Jedná jako Ježíš u výslechu – mlčí. Kde k tomu bere sílu?
"Jen na tebe očekávám, Bože můj,
ty se mne zastaneš.
Jen ať se nade mnou neradují,
kdybych klopýtnul,
ušetři mne jejich škodolibosti."(Žalm 38,16-17)
David nechává soud na Bohu. Současně prosí o sílu k takovému životu, který nepřátelům nedá žádný důvod ke škodolibému posmívání.
Bože, díky, že i já mohu dát všechny své problémy do tvých rukou.
