Dopoledne jsem na Facebooku posílal kamarádce přání k jejím třicátým čtvrtým narozeninám. Mezi ostatními gratulacemi mne zaujalo jedno skutečně originální přání. Myslím, že stojí za krátké zastavení.
"Zuzico, že by Ti Kristus věk záviděl, po tom mi nic není. Ale já závidím teda fest... Užij a požij!" Zajímavé. Kristus byl podle Bible ukřižován, když mu byly třicet tři roky. Takže pozemské třicáté čtvrté narozeniny už oslavit nemohl.
Masmédia nám neustále podsouvají havlovskou blbou náladu. Nedáme-li si pozor, tak tu náladu za chvíli budeme mít. Toho, co není v pořádku, stále přibývá.
Na druhé straně je ale spousta důvodů k vděčnosti. Třeba jen fakt, že žiji. Už moudrý král Šalamoun napsal: "Vždyť živý pes je na tom lépe než mrtvý lev." (Kazatel 9,4)
Vzpomínám na dvě ženy. Chodily ke stejnému lékaři, dostávaly stejné léky. Oběma před čtyřiceti pěti lety lékař stanovil stejnou diagnózu – revma a s ním související bolestivé výrůstky na páteři.
Jedna z nich se začala litovat. Dokonce to vše, co ji potkalo, vyčítala Bohu. Aby necítila bolest, sháněla stále více léků na její utišení. Když ani léky nezabraly, tak zůstávala v posteli a nechávala se obsluhovat manželem a dětmi. O pár měsíců později už byla na vozíčku a pár let nato zemřela.
Druhá se každé ráno modlila: "Pane Bože, sice mne bolí nohy, ale i tak ti děkuji, že mohu vstát a udělat vše, co je třeba, aby se tu všichni cítili jako doma." Léky vzala jen tehdy, když měla problém vstát. S bolestí a modlitbou vstávala i dnes ráno, když jsem jí telefonoval.
Při čtení toho přání jsem přemýšlel na tím, co vše by mi někdo mohl závidět. Kolik lidí se ve zdraví nedožilo mých pětapadesáti? Další zase už v mém věku nemají rodiče. Nebo se jim rozpadlo manželství... Mám práci, která mne baví. Mohu se věnovat svým koníčkům. Žiji v krásném prostředí kousek od Lysé hory...
I díky přání, které patřilo někomu jinému, jsem dnes před blbou náladou dal raději přednost vděčnosti a radosti.
