Občas se mi stává, že chci něco říci, ale nemohu najít vhodná slova, která by přesně vystihovala obsah mého sdělení. Podobné je to i při psaní. Někdy se zaseknu u jednoho slova. Vím, že existuje termín, který přesně vystihuje mou myšlenku, ale ne a ne se mi vybavit. A tak udělám tři tečky a doufám, že až se za chvíli k danému místu vrátím, vhodné slovo se mi konečně vybaví.
Věřím, že něco podobného také znáte. Vždyť starý král Šalomoun, který byl Bohem obdarovaný úžasnou moudrostí, v závěru knihy Kazatel přiznává:
"A co ještě dodat?
Kazatel byl moudrý, lidi stále vedl k poznání,
vyučoval je, přemýšlel a bádal
a složil mnoho přísloví.
Kazatel hledal výstižná slova a názvy věcí,
a tak bylo všechno pravdivě a výstižně zapsáno.
Slova moudrých jsou jako ostny,
jsou jako hřeby pevně vbité do této sbírky,
ale jsou jedním pastýřem sebraná." (Kazatel 12,9-11)
Vidím v tom úžasnou pokoru. Král nezakrývá, že měl při psaní této knihy často problém s tím, jak správně vyjádřit slovy své životní zkušenosti a poznání. To vše s jediným cílem - dát svým čtenářům knihu, která jim pomůže při jejich hledání věčnosti a smyslu života.
Při čtení knihy Kazatel je dobré nezapomínat na to, čím vším během svého života Šalomoun prošel. Chci připomenout okamžik, kdy se mu již potřetí zjevuje Hospodin. Je to někdy v průběhu druhé poloviny jeho čtyřicetileté vlády. Šalomoun zrovna prožívá období, kdy ho jeho slabost k ženám odvedla od uctívání Stvořitele. Jeho manželky a milenky ho svedly ke klanění se pohanským božstvům.
Právě v této době se mu zjevuje samotný Stvořitel a jeho poselství nezní vůbec radostně: "Protože to s tebou dopadlo tak, že nedodržuješ mou smlouvu a má nařízení, která jsem ti přikázal, zcela jistě odtrhnu království od tebe a dám je tvému služebníku.
Avšak za tvého života to neučiním kvůli tvému otci Davidovi. Odtrhnu je až z ruky tvého syna.
Celé království však přece neodtrhnu, jeden kmen dám tvému synu kvůli svému služebníku Davidovi a kvůli Jeruzalému, který jsem vyvolil." (1. Královská 11,11-13)
Šalomoun si Hospodinova slova vzal k srdci. Znovu ho začíná uctívat a pak píše knihu, která má být varováním i učební pomůckou. Tak vlastně vznikla kniha Kazatel.
Král Šalomoun nezakrývá, že v této knize čerpá i od jiných autorů své doby. Do této sbírky životních moudrostí zařazuje vše, co považuje za moudré. Ví, že některé výroky budou působit na čtenáře jako ostny, kvůli kterým někteří knihu odloží a nedočtou.
I my děláme v životě chyby. Nebojme se z nich poučit a hovořme o nich s těmi, kteří se právě chystají udělat stejnou hloupost, jakou my už máme ze sebou. Třeba někoho ochráníme před zbytečným problémem.
