On rychle slezl a s radostí jej přijal. Všichni, kdo to uviděli, reptali: „On je hostem u hříšného člověka!“ (Lukáš 19,6+7)
Zacheus prožívá nejšťastnější den svého života. Raduje se víc, než když se ženil, a tomu, co prožívá, se nevyrovná ani den, kdy zjistil, že má na kontě první milion. Je rád, že může hostit Ježíše, své kolegy a Ježíšovy učedníky.
Dům je plný hostů a Zacheus se stará o to, aby měl každý co jíst. V tom shonu si ani nevšiml, že se všichni lidé neradují. Ti, kteří odmítli jeho pozvání a zůstali venku, mají protažené obličeje. Je v nich možné vidět zlobu.
Ne, nezávidí těm, kteří hodují. Sami by si doma mohli udělat stejnou hostinu. Sžírá je něco úplně jiného. Každý celník je pro ně kolaborant a tím i největší hříšník. Zacheus měl cejch. Proto tolik lidí odmítlo vejít do jeho domu. Štve je, že se Ježíš, který jinak vykazuje všechny znaky toho, že je Mesiáš, baví s takovým člověkem a ještě s ním jí.
Ta hostina se určitě protáhla až do noci a tím se s ní stala i večeře. Tím se ze Zachea a Ježíše stávají přátelé, protože večer se jí jen s těmi, ke kterým máme dobrý vztah. Podle orientální tradice se navíc všichni přítomní zavazují slibem, že si budou navzájem pomáhat a budou se i chránit, pokud by se někdo z nich ocitl v nebezpečí.
Vůbec se nedivím těm, co reptají. Oni se snaží celý život respektovat Boží zákon a Ježíš se teď přátelí s někým, komu byl Zákon až doteď ukradený. Na druhé straně mne ten příběh těší. Pokud dal Ježíš šanci Zacheovi, tak ji nabízí i mně.
(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)
