Máte rádi tajemství? Já dnes jedno tajemství odhalil. Týkalo se černého psa, kterého často potkávám cestou na Lysou horu. Vždy si úplně sám vykračuje po turistické stezce...
Když jsem ho potkal dnes ráno, znovu vykračoval z Lysé hory dolů do Malenovic. Ve psech se moc nevyznám, ale tento černoch mi připadal jako poctivý český ořech. Inteligentní kukuč, hrdý postoj a suverénní znalost správné cesty. Zkoušel jsem na něho mluvit, zaujmout jeho pozornost, ale prokráčel okolo mne se stejnou vznešeností, jako by byl minimálně král.
Na rozdíl ode mne mu to na zledovatělém povrchu neklouzalo. Po chvilce zmizel v dáli, zatímco já se pomalu snažil stoupat vzhůru. Už poněkolikáté jsem začal přemýšlet, co je to za psa. Jak to, že se tu prochází sám? Kde má pána?
Napadaly mne různé možnosti.
Možná, že tu chodil se svým páníčkem. Když pán zemřel, pes chodí dál sám na místa, kde jim spolu bylo dobře.
Nebo možná jeho pán už nemůže sám chodit, a tak posílá alespoň svého čtyřnohého kamaráda.
Také je možné... Tuhle myšlenku jsem už nedokončil, protože mi podjely nohy a já sebou málem praštil o zem.
Přestal jsem dedukovat a raději dával pozor na cestu. Říkal jsem si, že mi asi není souzeno poznat pravdu o tomto tajemném černém psovi.
Když jsem se o dvě hodiny později vracel dolů, potkal jsem jiného psa. Ten ale nešel sám a měl nádherný hnědý kožich. Jeho pán se ptal, jak to vypadá nahoře a pak jsme ještě chvíli povídali. Mezi řečí jsem se zmínil o záhadě černého psa.
Dověděl jsem se, že je to pes paní, která nahoře prodává v bufetu, který má na vývěsním štítu napsáno "Šantán". Vaří tam vynikající česnečku a spoustu dalších dobrot. Každé ráno za ní přijde její pes. Ona mu naloží snídani a on se po chvíli vydá zpět.
Pak jsem se rozloučili. On šel se svým pejskem na Lysou a já se vracel domů. Jak prosté, říkal jsem si. Žádný mrtvý ani ochrnutý pán, ale panička, co pracuje nahoře na Lysé hoře...
Přitom jsem si uvědomil, jak my lidé, někdy složitě vymýšlíme vysvětlení různých záhad, lámeme si hlavu, někdy se dokonce přeme s těmi, co vymysleli nějakou jinou teorii. A pak, když zjistíme, jak to ve skutečnosti je, bývá pravda prostá.
Mám ještě jednu takovou záhadu. To jsem... no, raději to nechám zase na někdy příště. Jdu najít koňskou mast abych si mohl namazat bolavé nohy.
