„Ženo, umyjeme to dítě, nebo si pořídíme další?“ Tahle slova si pamatuji z komedie, kterou mi kamarád kdysi dávno přinesl na kazetě.
Anděl mu řekl: "Neboj se, Zachariáši, neboť tvá prosba byla vyslyšena; tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan..." (Lukáš 1,13-17)
Zachariáš a Alžběta už byli staří. Trápilo je, že nemohou mít děti. Jednou, když měl Zachariáš službu v Jeruzalémském chrámu, vidí anděla. Ne toho zlatého ve velesvatyni, ale skutečného a živého. Je to šok. Ještě větší překvapení mu ale způsobí zpráva, že bude mít dítě. Syna, který sehraje v historii národa důležitou roli – připraví Židy na příchod Mesiáše.
Pamatuji dobu, kdy ještě neexistovala tzv. „asistovaná reprodukce“ a neplodné páry tak svůj problém řešily adopcí, když jejich modlitby za dítě zůstávaly bez odezvy.
Zachariáš s Alžbětou jsou příkladem lidí, kteří zůstali u modlitby. Prosili za dítě a pomáhali těm, kteří děti měli. S přibývajícím časem se za dítě modlili jen tak ze setrvačnosti. Teď je kněz je v šoku. Nedokáže uvěřit tomu, co slyší. Prosí proto anděla o nějaký důkaz toho, že je to pravda.
Občas přemýšlím, proč Bůh některé páry nechá na dítě čekat tak dlouho. Možná, aby pak měly dostatek moudrosti při výchově dítěte, které v historii lidstva sehraje důležitou roli.
Bože, prosím Tě za všechny páry, které nemohou mít děti. Dej jim moudrost při rozhodování, jak tento stav řešit. A těm, kteří své děti mají, dej dostatek lásky a moudrosti k rodičovství.
Článek je součástí mozaiky, kterou postupně vytvoří 366 dílů série s názvem "Na počátku všeho bylo Slovo". Najdete je v rubrice se shodným názvem.
Minulý díl: Jakou váhu má moje slovo?
