Bylo už kolem poledne; tu nastala tma po celé zemi až do tří hodin, protože se zatmělo slunce. Chrámová opona se roztrhla v půli. (Lukáš 23,44+45)
Pro všechny, kteří přihlíželi popravě to musel být šok. V poledne se najednou setmělo, jako by byl večer, a tma trvala tři hodiny. Později se lidé dověděli, že v okamžiku, kdy se náhle setmělo, praskla chrámová opona.
Roztržení chrámové opony byl stejný zázrak jako ta polední tma. Proč? Židovský historik a kněz Josephus Flavieus uvádí, že měla na výšku téměř dvacet metrů a látka měla na tloušťku 10 cm a roztáhnout jí nedokázali ani koni.
V okamžiku, kdy Ježíš umírá, se tato pevná látka „sama od sebe“ najednou trhá odshora až dolů. Stvořitel tak dává najevo, že nám Ježíš svou smrtí umožnil přístup k Bohu. Už není třeba kněz jako prostředník. Apoštol Pavel píše: „Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas.“ (Židům 4,16) To je dobrá zpráva.
Na kříži umírá skutečný „beránek“. Umírá ten, na koho ukazovaly všechny zvířecí oběti za hřích. Proto se trhá opona, která oddělovala světské od toho svatého, a my se od té chvíle můžeme radovat z jistoty spasení, protože Ježíš dokázal, že nás Bůh miluje stejnou láskou, která dala Ježíši odvahu podstoupit smrt na kříži.
Mnozí lidé mají pocit, že jsou obklopeni temnotou. Neví, jak dál, a bojí se budoucnosti. Ježíš říká: „Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“ (Jan 8,12) S Ježíšem – světlem – se tmy nemusím bát.
(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)
