Nikdo přece nerozsvítí světlo a nepřikryje nádobu ani je nedá pod postel, ale dá je na svícen, aby ti, kdo vcházejí, viděli světlo. (Lukáš 8,16)
To, co říká Ježíš, je přece samozřejmost. Něco takového může udělat jen blázen. Jednak by svícen mohl zapálit postel a od ní celý dům, navíc, světlo se přece rozsvěcuje proto, aby svítilo. Pod nádobou je to jen zbytečné plýtvání energií.
Ježíš toto vše ví a je mu jasné, že to ví i jeho posluchači. Přesto o tom mluví. Chce ukázat na absurditu jednání těch, kteří naslouchají Božímu slovu, ale nejednají podle něho. Varuje ty, kdo vědí, co by měli dělat, ale dál jednají svévolně a rady Bible ignorují. Jejich jednání je stejně nesmyslné jako zapálený svícen pod postelí.
Tato Ježíšova slova ale platí i v jiných situacích. Třeba v oblasti zdraví. Pokud vím, že je kouření škodlivé, a kouřím, mám-li nadváhu, a dál se přejídám... Platí i v oblasti vztahů. Jak naivní a hloupý je ten, kdo věří, že mu nevěra může zkvalitnit život. Přesto se touto cestou dál vydávají miliony mužů i žen.
Boží slovo je světlo. Král David ve 119. žalmu píše: „Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku.“ (Žalm 119,105) Životní cesta bez světla je plná nebezpečí. Bůh mi nabízí „svícen“, který dává právě tolik světla, abych mohl bezpečně udělat jeden krok. A pak další a další.
Svět nabízí jiná světla. Horoskopy, hádání z karet nebo věštění z koulí a další okultní praktiky, které zdánlivé svítí víc a dál. Ježíš nabízí Boží slovo a radí, abych mu dal takové místo v životě, aby mohlo svítit mně i každému, s kým se setkám.
(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)
