Učedníci se ptají Ježíše, proč hovoří v podobenství. Pak ho ještě prosí, aby jim vysvětlil smysl příběhu. Na konci svého výkladu přidá pár vět, které s příběhem zdánlivě vůbec nesouvisí.
Vysloví něco, co nás provokuje k dalšímu přemýšlení nad tímto podobenstvím: "Nikdo přece nerozsvítí světlo a nepřikryje nádobou ani je nedá pod postel, ale dá je na svícen, aby ti, kdo vcházejí, viděli světlo. Nic není skrytého, co jednou nebude zjeveno, a nic utajeného, co by se nepoznalo a nevyšlo najevo.
Dávejte tedy pozor, jak slyšíte: Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude odňato i to, co myslí, že má." (Lukáš 8,16-18)
Setkávám se s lidmi, kteří mají problém s tím, že je okolo nás příliš mnoho zla na to, aby mohli uvěřit, že může existovat dobrý Bůh. Říkají: "Kdyby existoval, určitě by se na to nemohl dívat. Musel by zakročit a zlo zničit! Jenže Bůh není, protože tu proti zlu nikdo nic nedělá."
Na první pohled to zní velice rozumně. No řekněte, kdybyste vy byli Bohem, nechali byste pedofila, aby ničil život malým dětem? Dovolili byste zfetovanému řidiči sednout za volant? Dopustili byste, aby se Hitler stal vůdcem Německa?
Proč tedy Bůh nezasáhne? Moudrý král Šalomoun píše v knize Kazatel: "Poněvadž nad zločinem není hned vykonán rozsudek, tíhne srdce lidských synů k páchání zla. Přestože hříšník páchá zlo stokrát a lhůta se mu prodlužuje, já vím, že dobře bude těm, kdo se bojí Boha, těm, kdo se bojí jeho tváře. Avšak svévolníkovi se dobře nepovede, život se mu ani o den neprodlouží, bude jako stín, protože nemá bázeň před Boží tváří." (Kazatel 8,11-13)
Šalomoun hovoří podobně jako ti, kteří svou nevíru zdůvodňují existencí zla a absencí spravedlnosti. Na naší Zemi není spravedlnost. Šalomoun ale připomíná, že jednou přijde Boží soud, který posoudí jednání každého z nás. Bůh totiž není vázán naším časem. Přijde den, kdy Bůh vzkřísí všechny lidi. Vrátí jim život, aby mohli vyslechnout rozsudek, který nad nimi vynesl vesmírný soud.
Jedna skupina uslyší: "Celý život jsi sloužil zlu. Odmítal jsi Boha - dobro. Odmítl jsi mou nabídku na věčný život v dokonalé společnosti, v níž už nebude žádné zlo, proto ti nemohu dát věčný život. Za chvíli přestaneš existovat."
Druhé skupině Bůh řekne: "Tvým životním snem byl život ve společnosti bez hříchu a zla. Snažil ses takové prostředí budovat všude, kam jsi přišel. Teď nastala chvíle, kdy tvůj sen splním. Zvu tě k životu, který už nikdy neskončí. Pojď a raduj se se mnou."
Ježíš říká něco podobného. Jednou přijde den, kdy Bůh zhodnotí náš život a pak rozhodne, co s námi. Pokud toužíme po věčném životě v jeho království, tak nám ho dá. Pokud se raději rochníme v bahně hříchu, tak budeme vzkříšeni jen k tomu, abychom vyslechli rozsudek, po jehož vykonání už nebude žádné vzkříšení, protože zanikneme jednou provždy.
Ještě před tím ale Ježíš hovoří o světle. Ten, kdo zapaluje světlo, to dělá proto, aby viděl na cestu. Světlo přikryté nádobou je nám k ničemu. Tím světlem, o kterém tu Ježíš hovoří, je Boží slovo. Nestačí ho pouze vyslechnout. Je třeba ho použít jako světlo a pak se s jeho pomocí vydat na cestu, která končí vzkříšením k věčnému životu v Božím království.
Já osobně se těším na život v nebeském království. Proto se snažím naslouchat tomu, co mi říká Ježíš. Současně ho také prosím, aby mne vedl a dovedl až do mého nového nebeského domova.
