Pokud se považujeme za Čechy a jsme na to hrdí, můžeme dnešní den prožívat jako svátek společný všem Čechům. Bez ohledu na to, kdo se podle nás nejvíce zasloužil o to, že dnes ve středu Evropy žijí Češi ve svém svobodném státě.
Byla doba, kdy bych se hádal o to, který Čech se nejvíc zasloužil o to, že Češi ještě existují. Pak jsem pochopil, že tyto hádky ničemu neposlouží. Jen z nich mají radost ti kandidáti na prezidenta, kteří se už teď těší na chvíli, kdy podepíšou takovou ústavu Evropské ústavy, která povede k zániku naší malé země. Jeden z nich se možná těší, až pak u nás znovu zavede Němčinu jako úřední jazyk.
Myslím si, že dnešní svátek bychom měli spíše věnovat úvahám a diskuzím o tom, které z hodnot, co našemu národu přinesli Václav, Hus a Masaryk, bychom si neměli nechat vzít a kterých se naopak můžeme vzdát.
Mám takový pocit, že kdyby tatíček Masaryk, mistr Jan Hus a svatý Václav žili v dnešní době, dokázali by se rychle domluvit, co je třeba udělat, aby národ, který tak milovali, nezanikl. Vůbec bych se nedivil tomu, kdyby se přidali k tomu Václavovi, který i dnes varoval náš národ před nebezpečím, které mu hrozí. Mimo jiné řekl: "Při pohledu kolem sebe vidíme, že 'pokrokáři' všeho druhu vedou soustavný a stále nezakrytější útok na naše tradiční společenské hodnoty a ctnosti. Vlastenectví je vydáváno za šovinismus. Demokratický stát za překonanou instituci, která má být obětována ve prospěch nadstátních uskupení, která nikdy nemohou získat demokratickou legitimitu..."
Nemá smysl se hádat, který Čech si zaslouží naší nevětší úctu. Kdyby nebyly miliony našich předků, kteří bojovali za hodnoty Masaryka, Husa a Václava, už bychom tu dávno nebyli. A tak raději tu energii, kterou ušetříme, když se přestaneme dohadovat o největším Čechovi, investujme do toho, aby i další generace Čechů mohly svobodně mluvit česky nejen doma, ale i ve škole a na úřadech.
